Úterní večer je od deseti hodin na prvním programu České televize vyhrazen investiční reality show Den D. Formát pořadu vznikl v roce 2001 v Japonsku, o čtyři roky později se objevil také ve Velké Británii, kde byl jako Dragon´s Den na BBC2 velmi úspěšný a dočkal se hned šesti řad. V březnu roku 2009 se show dostala na veřejnoprávní obrazovku také do České republiky, kde momentálně běží druhá třináctidílná řada a v přípravě brněnského studia je již třetí. Moderátorem čtyřiceti pěti minutového vysílání je známý rozhlasový zpravodaj Jan Pokorný, sám je ale na obrazovce vidět minimálně. Hlavní prostor totiž správně dostávají účinkující na obou stranách pomyslné barikády.
V zašlé tovární hale sedí pět investorů, před které předstupují lidé s různými nápady a snaží se protřelé multimilionáře zaujmout tak, aby jim pomohli rozjet jejich projekt. Odměnou za vloženou investici ve výši 200 tisíc až 1,5 milionu korun nabízí procentuální podíl ve vznikajícím byznysu. Formát pořadu je jednoduchý, pokaždé ale nabídne úplně jiné situace právě díky nejrůznějším postavám, které prezentují někdy více, jindy méně bláznivé nápady. V posledním díle tak vystoupil například pán snažící se proniknout na trh s bylinkovými žvýkačkami, dvojice nabízející zabezpečené plachty na přívěsy kamionů a také kouzelník Aleš, jenž si postupně zlomil vaz, snědl a schroupal sklo a na závěr si propíchl tvář jehlou. I přes jeho oživující vystoupení hraničící se sebepoškozováním si ale přízeň investorů získala pouze energická mladá dáma s projektem policových oken. Ta totiž ukázala velké charisma, energii a touhu po úspěchu, čímž dokázala zaujmout
Základem úspěchu formátu byl vedle mnoha zajímavých vynálezců také dobrý výběr investorů. Česká režie vsadila spíše na méně známé tváře, které si své jmění musely sami vybudovat. Zároveň ale stále touží po dalším úspěchu a rozmnožení svého konta. Dvě ženy a tři muži působí dosti přísným dojmem, často až sarkasticky komentují vystoupení účinkujících. Nejdrsnějším investorem je bezesporu Michael Rostock – Poplar. Pod palbou jeho nepříjemných otázek uspěje jen málokterý účastník, milionář navíc působí dosti arogantně a nebojí se říct svůj názor. Ani ostatní investoři s příkrými soudy nezůstávají pozadu, všichni mají své vlastní osobité charisma a dávají ho patřičně najevo. Jejich štiplavý humor dodává vysílání potřebné kouzlo.
Dalším z klíčů k úspěchu Dne D je zájem ostatních médií. Ta totiž o osudech vystupujících snílků ráda informují, a tak dělají tvůrcům pořadu další reklamu. Rozhodně je zajímavé sledovat vývoj projektů i potom, co se ve vysílání mihly. Často nakonec paradoxně uspějí ti, které investoři odmítli.
Jediný problém tohoto televizního formátu vidím ve střihu. Prezentace projektů před investory ve skutečnosti trvá klidně kolem hodiny, v televizi se ale musí vejít maximálně do deseti minut, a tak se občas stane, že kvůli malému prostoru nejsou některé projekty uspokojivě vysvětleny. Přes občasné nejasnosti Den D ze záplavy tupých reality show okupujících současný český televizní
trh jednoznačně vyčnívá. Nabízí inspiraci pro všechny snílky, zajímavé a charismatické osobnosti na obou stranách a štiplavý humor – proto má úspěch a baví.
středa 31. března 2010
středa 17. března 2010
Otázky Václava Moravce - předvolební speciál - Vysočina
Václav Moravec každou středu večer od devíti hodin uvádí speciální předvolební vydání svých Otázek. Týden co týden objíždí se svým týmem krajská města České republiky, kde v různých sálech organizuje diskuze krajských lídrů vybraných politických stran. Počet diskutujících politiků je proměnlivý, zúčastnit se totiž mohou všechny strany, které v regionu přesáhnou pětiprocentní hranici v průzkumech veřejného mínění organizovaných Českou televizí u dvou nezávislých agentur.
V Otázkách z Vysočiny se 10. března představilo hned 7 lídrů. A právě vyšší počet diskutujících, než bývá v podobných pořadech zvykem, je vzhledem k pouze hodinu a třicet pět minut dlouhé stopáži první a zásadní kámen úrazu. Jednotlivým politikům je určeno velmi málo času, navíc se málokdy najde straník, jenž by se určený čas nepokusil zaplnit naučenými frázemi a líbivými klišé. Moderátor formátu Václava Moravce by mohl do řeči diskutujícím skákat častěji a v případě zbytečného žvanění jim brát slovo. Jak skutečně chtějí politici řešit dané problémy se divák mnohdy vůbec nedozví.
Právě velká rozvleklost a slabá časová dotace vysílání souvisí i s výběrem témat diskuze. Kupříkladu na Vysočině se tak celý pořad zaměřil pouze na zemědělství, které je samozřejmě pro tento region typické. Mnozí diváci by se ale rozhodně rádi dozvěděli také o názorech politiků na další palčivé problémy sužující tento kraj. Stačí zmínit pouze dálnici D1, zimní pneumatiky a údržbu silnic. V kontrastu s podceněním prostoru pro jednotlivá témata a kandidáty je místo, jaké vždy dostává sociolog z výzkumné agentury, který opakuje pro aktivnější zájemce o politiku stará známá sociologická moudra o voličích a nepřináší prakticky nic nového.
Zajímavým zážitkem je vždy pohled do publika. To se povětšinou nechová příliš důstojně. Napětí v sále atmosférou připomíná spíše prestižní fotbalové derby dvou sousedních vesniček. Partajníci si do sálů berou i šály a transparenty, avšak obtěžují zejména svými zvukovými projevy. Třeba bučení velmi ruší jednotlivé kandidáty a divák u televize je tak nemusí ani slyšet, aby si udělal obrázek sám. To hlavní, kvůli čemu by publikum v sále mělo být, tedy pro kladení dotazů, zůstává opět vzhledem k délce vysílání nenaplněno. V Jihlavě zazněla pouze jedna otázka z publika. Minimálně polovina přítomných politiků na ní navíc nedokázala smysluplně odpovědět. Větší prostor k dotazům naopak dostávají různé osobnosti z kraje. Jejich pozvání se jeví jako dobrý nápad, avšak i místní celebrity by si mohly své otázky lépe připravit a rychleji je přednést.
Celkové vyznění speciálních předvolebních Otázek je vždy pevně spjato s přítomnými politiky a dalšími hosty. Je však jasné, že Česká televize vzhledem k počtu hostů hrubě podcenila délku pořadu a udělala několik dalších drobných chyb. Celkový dojem ze středečních politických večerů je tak pro oko náročnějšího diváka přinejlepším rozpačitý. Obzvláště mizerný byl pak v případě Vysočiny, kdy si nešťastný koncesionář z celé debaty odnesl hlavně to, kdo z politiků v mládí přeházel nejvíce hnoje.
V Otázkách z Vysočiny se 10. března představilo hned 7 lídrů. A právě vyšší počet diskutujících, než bývá v podobných pořadech zvykem, je vzhledem k pouze hodinu a třicet pět minut dlouhé stopáži první a zásadní kámen úrazu. Jednotlivým politikům je určeno velmi málo času, navíc se málokdy najde straník, jenž by se určený čas nepokusil zaplnit naučenými frázemi a líbivými klišé. Moderátor formátu Václava Moravce by mohl do řeči diskutujícím skákat častěji a v případě zbytečného žvanění jim brát slovo. Jak skutečně chtějí politici řešit dané problémy se divák mnohdy vůbec nedozví.
Právě velká rozvleklost a slabá časová dotace vysílání souvisí i s výběrem témat diskuze. Kupříkladu na Vysočině se tak celý pořad zaměřil pouze na zemědělství, které je samozřejmě pro tento region typické. Mnozí diváci by se ale rozhodně rádi dozvěděli také o názorech politiků na další palčivé problémy sužující tento kraj. Stačí zmínit pouze dálnici D1, zimní pneumatiky a údržbu silnic. V kontrastu s podceněním prostoru pro jednotlivá témata a kandidáty je místo, jaké vždy dostává sociolog z výzkumné agentury, který opakuje pro aktivnější zájemce o politiku stará známá sociologická moudra o voličích a nepřináší prakticky nic nového.
Zajímavým zážitkem je vždy pohled do publika. To se povětšinou nechová příliš důstojně. Napětí v sále atmosférou připomíná spíše prestižní fotbalové derby dvou sousedních vesniček. Partajníci si do sálů berou i šály a transparenty, avšak obtěžují zejména svými zvukovými projevy. Třeba bučení velmi ruší jednotlivé kandidáty a divák u televize je tak nemusí ani slyšet, aby si udělal obrázek sám. To hlavní, kvůli čemu by publikum v sále mělo být, tedy pro kladení dotazů, zůstává opět vzhledem k délce vysílání nenaplněno. V Jihlavě zazněla pouze jedna otázka z publika. Minimálně polovina přítomných politiků na ní navíc nedokázala smysluplně odpovědět. Větší prostor k dotazům naopak dostávají různé osobnosti z kraje. Jejich pozvání se jeví jako dobrý nápad, avšak i místní celebrity by si mohly své otázky lépe připravit a rychleji je přednést.
Celkové vyznění speciálních předvolebních Otázek je vždy pevně spjato s přítomnými politiky a dalšími hosty. Je však jasné, že Česká televize vzhledem k počtu hostů hrubě podcenila délku pořadu a udělala několik dalších drobných chyb. Celkový dojem ze středečních politických večerů je tak pro oko náročnějšího diváka přinejlepším rozpačitý. Obzvláště mizerný byl pak v případě Vysočiny, kdy si nešťastný koncesionář z celé debaty odnesl hlavně to, kdo z politiků v mládí přeházel nejvíce hnoje.
středa 24. února 2010
Tower Defense – hry co mě baví
Jak zjednodušit často složitý koncept realtime strategických her, aby byl ještě akčnější a rychlejší? Připravme nepřátelům cestičku a nechme je po skupinách proudit na základnu hráče, který se musí bránit. Prostě nechme obléhat hráčovu základnu! Takhle možná přemýšleli autoři gamesy Rampart z roku 1990. Projekt Atari Games se dá považovat za jednoho z prvních předchůdců takzvaných tower defense (nebo rovněž tower defence) titulů. Koncept s bráněním základny a umisťováním různých kanónů nebo jiných zbraní se v herní produkci v devadesátých letech dále objevoval spíše sporadicky. Přesto prvky z něj nalezneme hned v několika legendárních RTS – například Starcraft, Age of Empires II a WarCraft III.
Pravý boom bránění základem stavbou různých věžiček zažilo až na začátku 21. století s rozvojem flashovek. Vznikly známé tituly jako Flash Element TD, Bloons Tower Defense 2 nebo Pixelshocks Tower Defence, které „věžovky“, jak jim čeští hráči přezdívají, přenesly do podvědomí mnoha lidí. Žánr si získal velkou popularitu a vysloužil si své pevné místo na herním nebi.
Speciální kategorii věžovkám vyhradil například herní server FreeBee, na němž se podílím. V současnosti obsahuje téměř stovku zajímavých titulů. Začněme offline hrami ke stažení, z nichž zaujme hlavně kousek CASTLE TD. Ten dokonce patří k nejstahovanějším na celém serveru vůbec. Z flashových titulů vám vřele doporučuji ďábelsky obtížnou sérii Stalingrad z druhé světové války - Stalingrad a Stalingrad 2. Milovníci fantasy pak ocení Duels defense nebo Lord of War. Poetové se určitě rádi střetnou s horami nemrtvých v Zombie Tower Defense 5. Pokud ještě nemáte svého favorita, bude nejlepší pořádně prozkoumat všechny věžovky, co FreeBee nabízí. Většina jich stojí za pozornost. Dejte ale dobrý pozor – jsou mimořádně chytlavé!
Pravý boom bránění základem stavbou různých věžiček zažilo až na začátku 21. století s rozvojem flashovek. Vznikly známé tituly jako Flash Element TD, Bloons Tower Defense 2 nebo Pixelshocks Tower Defence, které „věžovky“, jak jim čeští hráči přezdívají, přenesly do podvědomí mnoha lidí. Žánr si získal velkou popularitu a vysloužil si své pevné místo na herním nebi.
Speciální kategorii věžovkám vyhradil například herní server FreeBee, na němž se podílím. V současnosti obsahuje téměř stovku zajímavých titulů. Začněme offline hrami ke stažení, z nichž zaujme hlavně kousek CASTLE TD. Ten dokonce patří k nejstahovanějším na celém serveru vůbec. Z flashových titulů vám vřele doporučuji ďábelsky obtížnou sérii Stalingrad z druhé světové války - Stalingrad a Stalingrad 2. Milovníci fantasy pak ocení Duels defense nebo Lord of War. Poetové se určitě rádi střetnou s horami nemrtvých v Zombie Tower Defense 5. Pokud ještě nemáte svého favorita, bude nejlepší pořádně prozkoumat všechny věžovky, co FreeBee nabízí. Většina jich stojí za pozornost. Dejte ale dobrý pozor – jsou mimořádně chytlavé!
pondělí 15. února 2010
I čeští nekatolíci stvořili umělecké skvosty. A stály za to!
Císařská konírna Pražského hradu do 4. dubna tohoto roku hostí výstavu uměleckých děl českých nekatolických církví z let 1380 až 1620, tedy v období od husitství do porážky českého stavovského povstání v bitvě na Bílé hoře. Vedle římských katolíků tehdy měli právní postavení zajištěné jen utrakvisté, ostatní denominace jako Jednota bratrská, luteráni a kalvinisté, fungovaly mimo zákon. Autoři expozici připravovali tři roky, nakonec se díla podařilo vystavit u příležitosti 400letého výročí vydání Majestátu Rudolfa II.
Výstava je vůbec první podrobnou přehlídkou českého nekatolického umění a vyvrací dodnes rozšířenou představu, že jej reformační církve odmítaly. Nekatolíci sice umělecké předměty odsuzovali jako předmět uctívání, avšak tolerovali je alespoň jako didaktickou pomůcku. Ani nejradikálnější kalvinisté v civilním životě neměli s malbami problém. Dnešní představy jsou nepřesné také kvůli tomu, že mnoho děl bylo v období po Bílé hoře zničeno. Právě více než sto exponátů, které shromáždili odborníci z Ústavu dějin umění a Filosofického ústavu AV ČR, tyto názory spolehlivě vyvrací.
Přes nepříliš velké prostory Císařské konírny se díla podařilo dobře uspořádat. Návštěvník může chronologicky prohlížet jednotlivé umělecké skvosty a postupovat v souladu s dějinným vývojem. Díky dobrým a srozumitelným popiskům, která uvádí i základní historický kontext, jsou díla přístupná i pro laiky. Texty mohou klidně sloužit jako názorná učebnice dějepisu.
Kurátoři Kateřina Horníčková a Michal Šronka dokázali sehnat díla z celé země. Mimo pražských středisek nekatolictví – Betlémské kaple a Týnského chrámu – se návštěvníci mohou kochat také exponáty z regionů jako například z Kutné Hory, Hradce Králové nebo Chrudimi. Mezi ty nejcennější artefakty patří vůbec první a dosud nevystavená Klaudiánova mapa Čech z roku 1518 nebo Göttingenský kodex, ručně psaný a iluminovaný teologický spis zapůjčený z Německa. Dále nechybí například historicky unikátní Jenský kodex, neméně vzácná Bible kralická nebo známý Šamotulský kancionál.
Na své si přijdou také obdivovatelé Jana Husa. Ti mimo jiné mohou spatřit jedinou dochovanou deskovou malbu zachycující Husovo upálení na oltářním křídle kostela sv. Václava v Roudníkách na Ústecku. Zachovala se jen díky tomu, že byla přemalována. Jana Husa objevili pod raně barokní malbou studenti restaurátorského ateliéru AVU v 60. letech minulého století.
Výstava přes množství děl z různých míst i od odlišných náboženských skupin působí uceleným dojmem, jenž se autorům povedl naladit vhodným rozmístěním exponátů a poučnými popisky poskytujícími základní vhled do historické situace. Národ se tak může nenásilně seznámit s českým nekatolickým uměním. Nádherné obrazy, sochy nebo ukázky knižní produkce v mnoha případech vezmou dech i absolutnímu uměleckému laikovi.
Výstava je vůbec první podrobnou přehlídkou českého nekatolického umění a vyvrací dodnes rozšířenou představu, že jej reformační církve odmítaly. Nekatolíci sice umělecké předměty odsuzovali jako předmět uctívání, avšak tolerovali je alespoň jako didaktickou pomůcku. Ani nejradikálnější kalvinisté v civilním životě neměli s malbami problém. Dnešní představy jsou nepřesné také kvůli tomu, že mnoho děl bylo v období po Bílé hoře zničeno. Právě více než sto exponátů, které shromáždili odborníci z Ústavu dějin umění a Filosofického ústavu AV ČR, tyto názory spolehlivě vyvrací.
Přes nepříliš velké prostory Císařské konírny se díla podařilo dobře uspořádat. Návštěvník může chronologicky prohlížet jednotlivé umělecké skvosty a postupovat v souladu s dějinným vývojem. Díky dobrým a srozumitelným popiskům, která uvádí i základní historický kontext, jsou díla přístupná i pro laiky. Texty mohou klidně sloužit jako názorná učebnice dějepisu.
Kurátoři Kateřina Horníčková a Michal Šronka dokázali sehnat díla z celé země. Mimo pražských středisek nekatolictví – Betlémské kaple a Týnského chrámu – se návštěvníci mohou kochat také exponáty z regionů jako například z Kutné Hory, Hradce Králové nebo Chrudimi. Mezi ty nejcennější artefakty patří vůbec první a dosud nevystavená Klaudiánova mapa Čech z roku 1518 nebo Göttingenský kodex, ručně psaný a iluminovaný teologický spis zapůjčený z Německa. Dále nechybí například historicky unikátní Jenský kodex, neméně vzácná Bible kralická nebo známý Šamotulský kancionál.
Na své si přijdou také obdivovatelé Jana Husa. Ti mimo jiné mohou spatřit jedinou dochovanou deskovou malbu zachycující Husovo upálení na oltářním křídle kostela sv. Václava v Roudníkách na Ústecku. Zachovala se jen díky tomu, že byla přemalována. Jana Husa objevili pod raně barokní malbou studenti restaurátorského ateliéru AVU v 60. letech minulého století.
Výstava přes množství děl z různých míst i od odlišných náboženských skupin působí uceleným dojmem, jenž se autorům povedl naladit vhodným rozmístěním exponátů a poučnými popisky poskytujícími základní vhled do historické situace. Národ se tak může nenásilně seznámit s českým nekatolickým uměním. Nádherné obrazy, sochy nebo ukázky knižní produkce v mnoha případech vezmou dech i absolutnímu uměleckému laikovi.
středa 13. ledna 2010
Na cestě - pohodové cestopisy
Pondělní večer býval po mnoho let v České televizi ve znamení cestopisného pořadu Cestománie. Cyklus od společnosti Febio, který ČT nakonec uzmula Nova, v únoru roku 2006 na prvním programu veřejnoprávní stanice nahradil pořad Na cestě. Ten tak už téměř tři roky připravuje produkční společnost FRMOL, s.r.o., jež uspěla v konkurzu na žánr cestopisu. Projekt koordinuje artdirector Mojmír Kučera.
Tvůrci se správně zaměřují zejména na atraktivní a zároveň často nepříliš známé lokality. V poslední době tak divákům představili třeba deltu Dunaje, Filipíny nebo Černou horu. V rozmanitých místech popisují všechny typické aspekty oblasti - přírodu, historii, kulturu i sociální prostředí. Hlavní důraz ale kladou na způsob života a tradice místních obyvatel. V každé lokalitě se zároveň snaží vyhledávat odkazy na Českou republiku. Ty jsou pro českého diváka vždy zpestřením zahraničního tématu.
To využili i v pondělí 4. ledna, kdy se komentátoři pořadu - Jiří Bartoška a Miroslav Donutil – slůvky potulovali po francouzském Champagne a krajinu hned srovnávali s Jižní Moravou, vinařskou baštou naší republiky. Pak už následovala klasická cesta po stopách šampaňského, kde filmaři představili jeho historii, výrobu i konzumaci v restauracích. Nejen tímto lahodným nápojem je ale živ člověk na severovýchodě Francie. Cestopisná mozaika pokračovala výrobou sušenek, hledáním lahodných lanýžů za asistence houbařského psa, krátkou přehlídkou místního malířského umění a nakonec i procházkou po nejvýznamnějších památkách. Pro diváka poutavé je zacílení na obyčejné lidi, kdy autoři vždy nechají vybraného domorodce rodným jazykem vykládat svůj životní příběh a dodávají tak pořadu osobnější rozměr. Herecká dvojice průvodců Bartoška a Donutil působí sehraným dojmem a svým příjemným vykládáním a dialogy vesele komentujícími dění na obrazovce udržuje pozornost u zvídavé kamery. Dobrou atmosféru dodává i vhodně volená hudba.
Dokumentární cyklus Na cestě je tak zdařilým oddechovým cestopisem, jenž pokračuje v dobrém jménu a konceptu Cestománie. Za necelých třicet minut sice oblast nikdy nemůže představit patřičně do hloubky, autorům se ale daří krátce vyzdvihnout různé zajímavé informace, které tvoří zábavnou mozaiku a jsou tak příjemným a oddychovým zpestřením pondělního vysílacího schématu pro všechny milovníky cestování.
Tvůrci se správně zaměřují zejména na atraktivní a zároveň často nepříliš známé lokality. V poslední době tak divákům představili třeba deltu Dunaje, Filipíny nebo Černou horu. V rozmanitých místech popisují všechny typické aspekty oblasti - přírodu, historii, kulturu i sociální prostředí. Hlavní důraz ale kladou na způsob života a tradice místních obyvatel. V každé lokalitě se zároveň snaží vyhledávat odkazy na Českou republiku. Ty jsou pro českého diváka vždy zpestřením zahraničního tématu.
To využili i v pondělí 4. ledna, kdy se komentátoři pořadu - Jiří Bartoška a Miroslav Donutil – slůvky potulovali po francouzském Champagne a krajinu hned srovnávali s Jižní Moravou, vinařskou baštou naší republiky. Pak už následovala klasická cesta po stopách šampaňského, kde filmaři představili jeho historii, výrobu i konzumaci v restauracích. Nejen tímto lahodným nápojem je ale živ člověk na severovýchodě Francie. Cestopisná mozaika pokračovala výrobou sušenek, hledáním lahodných lanýžů za asistence houbařského psa, krátkou přehlídkou místního malířského umění a nakonec i procházkou po nejvýznamnějších památkách. Pro diváka poutavé je zacílení na obyčejné lidi, kdy autoři vždy nechají vybraného domorodce rodným jazykem vykládat svůj životní příběh a dodávají tak pořadu osobnější rozměr. Herecká dvojice průvodců Bartoška a Donutil působí sehraným dojmem a svým příjemným vykládáním a dialogy vesele komentujícími dění na obrazovce udržuje pozornost u zvídavé kamery. Dobrou atmosféru dodává i vhodně volená hudba.
Dokumentární cyklus Na cestě je tak zdařilým oddechovým cestopisem, jenž pokračuje v dobrém jménu a konceptu Cestománie. Za necelých třicet minut sice oblast nikdy nemůže představit patřičně do hloubky, autorům se ale daří krátce vyzdvihnout různé zajímavé informace, které tvoří zábavnou mozaiku a jsou tak příjemným a oddychovým zpestřením pondělního vysílacího schématu pro všechny milovníky cestování.
sobota 2. ledna 2010
Jak jsem poznal vaši matku
Kanál Prima Cool 26. listopadu v české premiéře uvedl kultovní americký seriál Jak jsem poznal vaši matku (v originále How I Met Your Mother). HIMYM, jak je oblíbený sitcom připomínající třeba Přátele zkracován, je vysílán na obrazovkách americké stanice CBS už od roku 2005. Aktuálně za oceánem běží pátá série. V Česku se stal velmi populární dávno před televizní premiérou hlavně díky fenoménu stahování z internetu, které využívají zejména mladí lidé. Fanoušci pořadu sami vytváří české titulky a vesele je s jednotlivými epizodami ihned po odvysílání americké premiéry nabízí ke stažení. Seriál k nám tak přichází se značným zpožděním a s českým dabingem, jak je na našem trhu stále pravidlem.
Situační komedie zpětně pomocí flashbacků vypráví příhody hlavního hrdiny Teda Mosbyho, který svým dětem v roce 2030 hodně obšírně vykládá, jak se seznámil s jejich matkou. Vzpomínky začínají roku 2005 v New Yorku, kde architekt Ted bydlí společně se studentem práv Marshallem a s jeho životní láskou Lilly. Do party patří ještě svérázný sukničkář Barney. Na číslo pět skupinu nerozlučných přátel záhy doplní moderátorka zpráv Robin, která si s Tedem v úvodním díle vyrazí na neúspěšné rande. A mohou se začít odehrávat humorné příběhy všech postav plné gagů, romantiky i nočních flámů, které jsou díky své rychlosti, různým odbočkám a zvratům ve vyprávění jako šité na míru dnešním mladým divákům. Cílová skupina ocení i množství slangových výrazů a odkazů na různé současné popkulturní fenomény.
Téměř každý divák si brzy zamiluje zejména sukničkáře Barneyho, jenž považuje svádění dívek za hlavní náplň svého života. Od zbylé čtveřice, která víceméně reprezentuje klasické komediální charaktery, se dost liší svou přímočarostí, cynismem a touhou po plnění všech svých pubertálních snů. Pro ně neváhá zapojit fantazii a vymyslet různé šílené akce. Ty populární proutník koření nezapomenutelnými hláškami. Právě hlášky nabízí důležitou otázku, jak se je překladatelům podaří přenést do češtiny. Třeba Barneyho oblíbené "Suit up" na Primě přeložili jako "Nahoď oblek", což tak chytlavě nevyzní. Uvidíme, jak se tvůrci s překlady popasují v dalších dílech. Příležitostí k příjemnému překvapení budou mít ještě hodně.
Samotný dabing pak rozhodně patří k tomu lepšímu, co nám české televize momentálně servírují. Pečlivá práce režiséra Filipa Jančíka, který si byl plně vědom složitého úkolu a jednotlivé dabéry vybíral opravdu důkladně, se vyplatila. Žádná postava není hlasem vyloženě „zabita“ třeba jako Sheldon Cooper v Teorii velkého třesku, na druhou stranu ale nikdo v prvních momentech ani výrazněji nenadchne. Pokud dabéři nasazenou laťku alespoň udrží, jistě nové diváky neodradí. A to je pro úspěch tohoto pořadu klíčové. How I Met Your Mother patří k absolutní špičce současné americké sitcomové produkce. Každý fanoušek pohodových komediálních oddychovek by měl společně s dětmi Tedův příběh poslouchat. Určitě se bude dobře bavit.
Situační komedie zpětně pomocí flashbacků vypráví příhody hlavního hrdiny Teda Mosbyho, který svým dětem v roce 2030 hodně obšírně vykládá, jak se seznámil s jejich matkou. Vzpomínky začínají roku 2005 v New Yorku, kde architekt Ted bydlí společně se studentem práv Marshallem a s jeho životní láskou Lilly. Do party patří ještě svérázný sukničkář Barney. Na číslo pět skupinu nerozlučných přátel záhy doplní moderátorka zpráv Robin, která si s Tedem v úvodním díle vyrazí na neúspěšné rande. A mohou se začít odehrávat humorné příběhy všech postav plné gagů, romantiky i nočních flámů, které jsou díky své rychlosti, různým odbočkám a zvratům ve vyprávění jako šité na míru dnešním mladým divákům. Cílová skupina ocení i množství slangových výrazů a odkazů na různé současné popkulturní fenomény.
Téměř každý divák si brzy zamiluje zejména sukničkáře Barneyho, jenž považuje svádění dívek za hlavní náplň svého života. Od zbylé čtveřice, která víceméně reprezentuje klasické komediální charaktery, se dost liší svou přímočarostí, cynismem a touhou po plnění všech svých pubertálních snů. Pro ně neváhá zapojit fantazii a vymyslet různé šílené akce. Ty populární proutník koření nezapomenutelnými hláškami. Právě hlášky nabízí důležitou otázku, jak se je překladatelům podaří přenést do češtiny. Třeba Barneyho oblíbené "Suit up" na Primě přeložili jako "Nahoď oblek", což tak chytlavě nevyzní. Uvidíme, jak se tvůrci s překlady popasují v dalších dílech. Příležitostí k příjemnému překvapení budou mít ještě hodně.
Samotný dabing pak rozhodně patří k tomu lepšímu, co nám české televize momentálně servírují. Pečlivá práce režiséra Filipa Jančíka, který si byl plně vědom složitého úkolu a jednotlivé dabéry vybíral opravdu důkladně, se vyplatila. Žádná postava není hlasem vyloženě „zabita“ třeba jako Sheldon Cooper v Teorii velkého třesku, na druhou stranu ale nikdo v prvních momentech ani výrazněji nenadchne. Pokud dabéři nasazenou laťku alespoň udrží, jistě nové diváky neodradí. A to je pro úspěch tohoto pořadu klíčové. How I Met Your Mother patří k absolutní špičce současné americké sitcomové produkce. Každý fanoušek pohodových komediálních oddychovek by měl společně s dětmi Tedův příběh poslouchat. Určitě se bude dobře bavit.
úterý 29. prosince 2009
Kocour Mikeš
Když ho přivedli, byla to vlastně taková malá černá kulička, co se sotva držela na nožičkách. Jedna přední, druhá přední, třetí zadní, čtvrtá zadní. K tomu ještě ocásek, pusa, nos, dvě malá očka a fousky. Vesele si poskakoval po gauči, hladit se ale nenechal. Byl ještě ostýchavý a bál se. Aby ne, takové roztomilé kočičí miminko. Dlouhé angorské chlupy měl černé jak uhel, žluté oči mu mezi nimi krásné svítily. Stačilo je zachytit na fotoaparát nebo na ně v noci posvítit a jejich lesk ještě vynikl.
Dostali jsme ho jako kocoura od Mikešů, proto dostal taky jméno Mikeš. Už za pár dní se z malého koťátka stával pravý kočičí princ. Nechal se hladit, drbat za ouškem, na bradičce i na čelíčku. A moc rád papal. Nejraději si smlsnul na rybičce, to se vždy olizoval až za ušima a vesele si mňoukal. Chutnalo mu, hlad měl skoro pořád. Asi po rodičích, ti se totiž na statku na venkově vůbec neměli špatně. Mikeš si žádal pozornost i u stolu, kde naše rodina obědvala. Znovu mňoukal, lísal se k mé noze a chtěl nějakou tu dobrůtku. Tu mu přistál kus uzeninky, jindy zase tavený sýr. Mikešek ale nepohrdl ani sladkostmi, nejraději měl domácí bábovku. Ta mu tak šmakovala! K pití si náš kocourek nejraději dopřával vodu z mističky. Mlíčko jako jiným kočičkám mu moc nechutnalo. Občas si ho ale stejně dal. To mu pak stékalo po bradičce a na černých chlupech bylo hodně vidět.
Poprvé venku
Po pár měsících šel Mikešek poprvé ven. Musel zdolat kupu schodů, ale už byl větší a zvládl to. Sice s pomocí celé rodiny, ale zvládl. A už byl venku! V trávě na zahrádce před domem se mu tuze líbilo. Travičku okusoval jako správná kočka, tráva v bříšku totiž zvířátkům dělá dobře. Lidem ale ne. Po procházce v trávníku náš kocourek uviděl stromek a mohl vyzkoušet své drápky. Hned zjistil, na co je doopravdy má, že s nimi jen nemusí škrábat svého páníčka. Pevně se drápky zachytil kůry stromu a šplhal si to vzhůru. Vylezl k první větvi a chtěl zase dolů. Jenže ouha! Dolů to tak snadno nešlo. Mikešek se zpátky bál, a tak jsme mu museli pomoci. Tak neslavně skončila jeho první velká cesta ven.
Později už chodil před dům sám. Věděl totiž, že doma čůrat nesmí. Pak vždycky přede dveřmi mňoukal, abychom mu otevřeli a on mohl ven, kde měl svůj kočičí záchod v záhoncích. Jak rostl, tak se stále raději toulal. Vždycky se ale vrátil zpátky do tepla domova. Když se párkrát zapomněl, stačilo vyjít na zahrádku a volat: „Mikeši!“, poslušně se po chvíli ze tmy zjevil a už se zase spokojeně lísal k mé nožce.
Myšky, ty já rád
Psi nemají rádi kočky, kočky zase nemají rády myši. To ví každý. Ne vždy to ale úplně platí. Mikeš se totiž psů nebál. Když k nám nějaký zabloudil, kočičí strážce našeho domu naježil své dlouhé chlupy a zastrašil ho. Pes pak utíkal, co mu nohy stačily. Náš kocourek byl i šikovný hospodář a pomáhal celé rodině. Každou chvíli přinesl ulovenou myšku. S kořistí se rád přišel pochlubit. Hlodavce přinesl v zubech až domů před dveře. Pak ho položil, mňoukal a museli jsme ho pohladit, jinak by nepřestal. Tak jsi hodný, Mikešku! Kocourek se nejvíce těšil na zimu, kdy jsme dávali před okno krmítko, kam se slétaly sýkorky a další ptáčci. To se Mikeškovi líbilo nejvíce. Zpoza okna je pozoroval a strašil. Bu bu bu, šáhnu na vás svými drápky. Sýkorky byly ale chytré a věděly, že Mikešek na ně nemůže. A tak klidně papaly připravená slunečnicová semínka.
Jak nás Mikeš převezl
Nejvíce nás kocourek překvapil, když měl krásný rok a půl. Z ničeho nic začal tloustnout. Jedl hodně, tak jsme si z toho nic nedělali. Mikešek ale tloustnul stále víc a víc, až to bylo podezřelé. A pak nám to došlo. Mikeš je vlastně kočička a čeká koťátka! To nám zase jednou Mikešovi něco zatajili. Brzy se tak kocour Mikeš stal kočičkou a rovnou hrdou maminkou. Koťátka byla krásná, jedno černé, druhé mourovaté, třetí taky černé. Pro takové fešáky nebyl problém najít nové páníčky. Koťátka tak dnes dělají svým rodinám stejnou radost jako Mikeš té naší.
Dostali jsme ho jako kocoura od Mikešů, proto dostal taky jméno Mikeš. Už za pár dní se z malého koťátka stával pravý kočičí princ. Nechal se hladit, drbat za ouškem, na bradičce i na čelíčku. A moc rád papal. Nejraději si smlsnul na rybičce, to se vždy olizoval až za ušima a vesele si mňoukal. Chutnalo mu, hlad měl skoro pořád. Asi po rodičích, ti se totiž na statku na venkově vůbec neměli špatně. Mikeš si žádal pozornost i u stolu, kde naše rodina obědvala. Znovu mňoukal, lísal se k mé noze a chtěl nějakou tu dobrůtku. Tu mu přistál kus uzeninky, jindy zase tavený sýr. Mikešek ale nepohrdl ani sladkostmi, nejraději měl domácí bábovku. Ta mu tak šmakovala! K pití si náš kocourek nejraději dopřával vodu z mističky. Mlíčko jako jiným kočičkám mu moc nechutnalo. Občas si ho ale stejně dal. To mu pak stékalo po bradičce a na černých chlupech bylo hodně vidět.
Poprvé venku
Po pár měsících šel Mikešek poprvé ven. Musel zdolat kupu schodů, ale už byl větší a zvládl to. Sice s pomocí celé rodiny, ale zvládl. A už byl venku! V trávě na zahrádce před domem se mu tuze líbilo. Travičku okusoval jako správná kočka, tráva v bříšku totiž zvířátkům dělá dobře. Lidem ale ne. Po procházce v trávníku náš kocourek uviděl stromek a mohl vyzkoušet své drápky. Hned zjistil, na co je doopravdy má, že s nimi jen nemusí škrábat svého páníčka. Pevně se drápky zachytil kůry stromu a šplhal si to vzhůru. Vylezl k první větvi a chtěl zase dolů. Jenže ouha! Dolů to tak snadno nešlo. Mikešek se zpátky bál, a tak jsme mu museli pomoci. Tak neslavně skončila jeho první velká cesta ven.
Později už chodil před dům sám. Věděl totiž, že doma čůrat nesmí. Pak vždycky přede dveřmi mňoukal, abychom mu otevřeli a on mohl ven, kde měl svůj kočičí záchod v záhoncích. Jak rostl, tak se stále raději toulal. Vždycky se ale vrátil zpátky do tepla domova. Když se párkrát zapomněl, stačilo vyjít na zahrádku a volat: „Mikeši!“, poslušně se po chvíli ze tmy zjevil a už se zase spokojeně lísal k mé nožce.
Myšky, ty já rád
Psi nemají rádi kočky, kočky zase nemají rády myši. To ví každý. Ne vždy to ale úplně platí. Mikeš se totiž psů nebál. Když k nám nějaký zabloudil, kočičí strážce našeho domu naježil své dlouhé chlupy a zastrašil ho. Pes pak utíkal, co mu nohy stačily. Náš kocourek byl i šikovný hospodář a pomáhal celé rodině. Každou chvíli přinesl ulovenou myšku. S kořistí se rád přišel pochlubit. Hlodavce přinesl v zubech až domů před dveře. Pak ho položil, mňoukal a museli jsme ho pohladit, jinak by nepřestal. Tak jsi hodný, Mikešku! Kocourek se nejvíce těšil na zimu, kdy jsme dávali před okno krmítko, kam se slétaly sýkorky a další ptáčci. To se Mikeškovi líbilo nejvíce. Zpoza okna je pozoroval a strašil. Bu bu bu, šáhnu na vás svými drápky. Sýkorky byly ale chytré a věděly, že Mikešek na ně nemůže. A tak klidně papaly připravená slunečnicová semínka.
Jak nás Mikeš převezl
Nejvíce nás kocourek překvapil, když měl krásný rok a půl. Z ničeho nic začal tloustnout. Jedl hodně, tak jsme si z toho nic nedělali. Mikešek ale tloustnul stále víc a víc, až to bylo podezřelé. A pak nám to došlo. Mikeš je vlastně kočička a čeká koťátka! To nám zase jednou Mikešovi něco zatajili. Brzy se tak kocour Mikeš stal kočičkou a rovnou hrdou maminkou. Koťátka byla krásná, jedno černé, druhé mourovaté, třetí taky černé. Pro takové fešáky nebyl problém najít nové páníčky. Koťátka tak dnes dělají svým rodinám stejnou radost jako Mikeš té naší.
středa 25. listopadu 2009
FreeBee – herní ráj pro každého pařana
Představuji další projekt, na kterém momentálně pracuji:
Nudíte se a nevíte co dělat? Zahrajte si počítačovou hru. Nepotřebujete peníze ani nadupaný počítač, stačí obyčejná postarší mašina a připojení k internetu. Právě pro vás je připraven server FreeBee.cz, který nabízí ty nejlepší hry zdarma. Specializuje se na hry online a rovněž hry přímo ke stažení na disk vašeho počítače. V současnosti obsahuje více než tři tisíce různých titulů, které jsou na hlavním portálu FreeBee.cz přehledně rozděleny do několika kategorií (Adventury, Akční, Animace, Arkády, Jiné, Kreativní, Logické, RPG, Simulace, Sporty, Strategie a Závodní). Díky obrovskému množství super her si na své přijdou všichni.
Součástí FreeBee network jsou i další projekty, jež cílí na různé skupiny hráčů. Zejména pro holky je určen server BeeGirl. Obsahuje ty nejlepší hry pro dívky. Jsou rozděleny do těchto kategorií – Adventury, Animace, Arkády, Design, Jiné, Kreativní, Líčení, Logické, Oblékání, Simulace a Sporty, vždy samozřejmě se zaměřením zejména na dívčí publikum. Dívky každého věku na BeeGirl najdou také různé populární oblíkačky neboli dressup hry, kde je úkolem hráče obléci celebritu a hry o líčení (makeup, makeover). Gamesy zahrnují nejznámější celebrity dneška jako je Britney Spears, Hannah Montana, Myley Cyrus a další. Na své si ale přijdou i dívky, které celebritám moc neholdují. Populární jsou třeba hry na principu hledání rozdílů mezi obrázky, kterých je také dostatek.
Na hry pro kluky je zaměřený server BeeBoy. Ten obsahuje akčnější gamesy, které jsou velmi pečlivě řazeny do kategorií - Arkády, Jiné, RPG, Simulace, Sporty, Strategie a Závodní. Kdo z kluků si chce zajezdit, zastřílet, zaskákat či zalétat, má možnost. Menším i větším klukům web nabízí spoustu zábavy, jakou mají rádi!
Čtvrtým do party FreeBee network je žánrový web BeeVenture. Ten se zaměřuje na adventury a RPG, které řadí do následujících kategorií – 2D, 3D, Intuitivní, Jiné, RPG a Útěkové. Adventure hry jsou dále podle tematiky děleny na Detektivní, Dobrodružné, Fantazie, Humorné, Jiné, Sci-fi a Strašidelné. Kategorií pro fajnšmekry jsou útěkovky (Escape the Room hry). V nich se dobrodruh pokouší najít si cestu z různých lokací. Akčnější prvek serveru přidávají RPG - role playing games, tedy hry na hrdiny. Ve stovkách zajímavých titulů si ale najde ten svůj jakýkoli hráč a milovník silných příběhů a osudů.
Na všech FreeBee serverech každý den vychází množství kvalitního ručně tříděného herního materiálu. Orientace v množství titulů je snadná, každý hráč si přijde na své. Je jen na vás, jaký kousek si vyberete pro následující hodiny zábavy.
Nudíte se a nevíte co dělat? Zahrajte si počítačovou hru. Nepotřebujete peníze ani nadupaný počítač, stačí obyčejná postarší mašina a připojení k internetu. Právě pro vás je připraven server FreeBee.cz, který nabízí ty nejlepší hry zdarma. Specializuje se na hry online a rovněž hry přímo ke stažení na disk vašeho počítače. V současnosti obsahuje více než tři tisíce různých titulů, které jsou na hlavním portálu FreeBee.cz přehledně rozděleny do několika kategorií (Adventury, Akční, Animace, Arkády, Jiné, Kreativní, Logické, RPG, Simulace, Sporty, Strategie a Závodní). Díky obrovskému množství super her si na své přijdou všichni.
Součástí FreeBee network jsou i další projekty, jež cílí na různé skupiny hráčů. Zejména pro holky je určen server BeeGirl. Obsahuje ty nejlepší hry pro dívky. Jsou rozděleny do těchto kategorií – Adventury, Animace, Arkády, Design, Jiné, Kreativní, Líčení, Logické, Oblékání, Simulace a Sporty, vždy samozřejmě se zaměřením zejména na dívčí publikum. Dívky každého věku na BeeGirl najdou také různé populární oblíkačky neboli dressup hry, kde je úkolem hráče obléci celebritu a hry o líčení (makeup, makeover). Gamesy zahrnují nejznámější celebrity dneška jako je Britney Spears, Hannah Montana, Myley Cyrus a další. Na své si ale přijdou i dívky, které celebritám moc neholdují. Populární jsou třeba hry na principu hledání rozdílů mezi obrázky, kterých je také dostatek.
Na hry pro kluky je zaměřený server BeeBoy. Ten obsahuje akčnější gamesy, které jsou velmi pečlivě řazeny do kategorií - Arkády, Jiné, RPG, Simulace, Sporty, Strategie a Závodní. Kdo z kluků si chce zajezdit, zastřílet, zaskákat či zalétat, má možnost. Menším i větším klukům web nabízí spoustu zábavy, jakou mají rádi!
Čtvrtým do party FreeBee network je žánrový web BeeVenture. Ten se zaměřuje na adventury a RPG, které řadí do následujících kategorií – 2D, 3D, Intuitivní, Jiné, RPG a Útěkové. Adventure hry jsou dále podle tematiky děleny na Detektivní, Dobrodružné, Fantazie, Humorné, Jiné, Sci-fi a Strašidelné. Kategorií pro fajnšmekry jsou útěkovky (Escape the Room hry). V nich se dobrodruh pokouší najít si cestu z různých lokací. Akčnější prvek serveru přidávají RPG - role playing games, tedy hry na hrdiny. Ve stovkách zajímavých titulů si ale najde ten svůj jakýkoli hráč a milovník silných příběhů a osudů.
Na všech FreeBee serverech každý den vychází množství kvalitního ručně tříděného herního materiálu. Orientace v množství titulů je snadná, každý hráč si přijde na své. Je jen na vás, jaký kousek si vyberete pro následující hodiny zábavy.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)