Jak hrají čeští hráči? Diplomka obhájena a odprezentována

Na přelomu loňského června a července jsem zveřejnil dotazník, jehož cílem bylo pro mou diplomovou práci zjistit, jak nové trendy v monetizaci herního průmyslu působí na české PC hráče. Díky pomoci serverů Hrej.cz a Games.cz dotazník vyplnilo přes 1000 hráčů. Převážně se jednalo o pařany, kteří hraním tráví hodně času, nebo by alespoň chtěli a nemají ho.

Práci nazvanou Nové trendy v oblasti monetizace počítačových her jsem v září úspěšně obhájil a stal se magistrem nových médií. Dílo čítající i s přílohami přes 100 stran lze vyhledat v Repozitáři závěrečných prací Univerzity Karlovy.

Výzkum týkající se zejména crowdfundingu, free-to-play modelu, prodeje her pomocí balíčků „zaplať, kolik chceš“ a slevových akcích na Steamu a jiných digitálních distribučních službách, zaujal organizátory konference New Media Inspiration 2017, kteří mě v polovině letošního února pozvali na půdu Filozofické Fakulty Univerzity Karlovy. V místech, jež velmi dobře znám, jsem dostal 20 minut na rekapitulaci celé práce.

Výsledky diplomky jsem shrnul v následující prezentaci, která snad poslouží i bez doprovodného komentáře. Zajímat bude zejména hardcore pařany na PC, ale i ostatní hráče, kteří si nenechají ujít nové trendy v tomto skvělém odvětví.

 

NMI17 Marek Švrkala – Čeští hráči a nové trendy v herním průmyslu from New Media Inspiration

Atentát ano, nebo ne? Ano, ale...

První část výukové hry Československo 38-89 s podtitulem se po více než třech letech práce dočkala vydání. V projektu jsem byl několik měsíců aktivně zapojen, když jsem coby content tester pomáhal s kontrolou obsahu a poskytoval svoje názory na některé herní součásti. V posledním roce jsem však již se hrou nijak nepomáhal, a tak jsem se velmi těšil, až vyjde a konečně uvidím, jak práce mnohačlenného týmu dopadla.

Československo 38-89 lze rozdělit do dvou částí – verze pro školy a verze pro běžné publikum. Školní verzi nemohu hodnotit, je jasné, že u ní bude hodně záležet nejen na kvalitě hry, ale i na výkonu vyučujícího a toho, jak výuku s moderní pomůckou pojme. Já se dostal pouze k verzi určené pro širokou veřejnost. Ta se za 199 Kč prodává digitálně v eshopu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (ano, něco takového skutečně existuje!), kde si ji můžete pořídit a na několik hodin se přenést do druhé světové války.

První část třídílné série se zabývá životem v protektorátu Böhmen und Mähren. V roli vnuka nebo vnučky se pokusíte vyzkoumat, proč vašeho dědečka Jindřicha Jelínka odvleklo Gestapo. To si pro nebohého poštovního úředníka přišlo po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha. Setkáte se s několika zajímavými dědečkovými vrstevníky a postupně budete různými cestami odkrývat střípky dávného příběhu. Děje se tak především skrze video rozhovory s několika postavami, komiksové stripy, dobové dokumenty (třeba deník) a různé minihry.

Pomohl nám atentát? >

Tvůrci se snaží na historii nahlížet z různých druhů pohledu, a tak mezi hrdiny najdete nejen obhájce atentátu na Heydricha, ale i odpůrce, kteří za akcí vidí hlavně její tragické následky na běžné lidi. Názory přitom dávají smysl, takže povzbudí diskuzi ve třídě i představivost leckterého zvídavého školáka, jenž může hloubat nad otazníky našich dějin. Krátce přitom dojde i na poválečná příkoří a odsun sudetských Němců, ty ale bude zpracovávat spíše další pokračování.

V Atentátu se vám na mapě Vinohrad a okolí postupně objeví několik postav, s nimiž můžete promluvit. Skutečné pamětníky nahradili herci, jejichž výkony nejsou vyvážené. Někteří své role trochu přehrávají, jiní působí jakoby pouze četli předem připravený text. Vítaným oživením jinak slušně napsaných dialogů jsou prostřihy na dobové záznamy a autentické novinové výstřižky, které pomáhají dotvořit atmosféru.

V rozhovorech přitom narazíte na náznaky nelinearity, kdy můžete volit odlišně formulované otázky. Stane se tak, že můžete rozhovor ukončit hned v zárodku, když jednoho z pamětníků namíchnete choulostivou zmínkou o spolupráci s Gestapem. Docela by mě zajímalo, zda studenti při hraní podobné varianty zkouší, nebo ne. Já se totiž většinou při hraní snažím volit ty nejlepší možné otázky. Ti, co různě experimentují, mohou rozhovory opakovat, a to za tokeny, které obdrží po splnění několika miniher.

U těch by neškodilo více invence. Zatímco minihry jako schovávání letáků před příchodem Gestapa, nebo uklízení rozházeného pokoje, mají tísnivou atmosféru a díky komentářům i jistý edukativní rozměr, opakující se minihra, v níž musíte zopakovat řadu čísel, po chvíli docela otravuje. Z miniher se jistě dalo vytěžit více – snad se tvůrci polepší do dalšího dílu. Naopak prakticky bez chybičky jsou černobílé komiksové stripy výtvarníka Ticha 762 , které se skvěle střídají s dalšími vyprávěcími a herními prvky. Vše doplňuje hudba dua DVA, od níž jsem čekal trochu více.

Jednoduché a funkční >

Naopak více jsem nečekal od ovládání a uživatelského prostředí. Vše je co nejvíce jednoduché a funguje bez problémů, takže se hráč může věnovat pouze samotnému hraní. Přitom zůstává otázkou, nakolik je Československo 38-89 skutečně hrou a do jaké míry jde o spíše interaktivní dokument. V rámci klasické herní produkce je tento titul bezpochyby velmi neobvyklý a vymyká se i žánru adventur.

Škarohlíd by mohl podotknout, že jde pouze o jakýsi slepenec rozhovorů, komiksů a miniher. Zároveň je ale třeba dodat, že tento slepenec ve výsledku funguje velmi dobře a v celku jej drží atraktivní příběh, který určitě pomůže mládeži pochopit, jaká byla realita v Československu v období druhé světové války a zájemce pomůže nasměrovat k dalšímu studiu. Atentát tak balancuje kdesi na pomezí hry a dokumentu a přitom skvěle plní svůj účel, jímž je zábavnou formou poučit.

Tower Defense – hry co mě baví

Jak zjednodušit často složitý koncept realtime strategických her, aby byl ještě akčnější a rychlejší? Připravme nepřátelům cestičku a nechme je po skupinách proudit na základnu hráče, který se musí bránit. Prostě nechme obléhat hráčovu základnu! Takhle možná přemýšleli autoři gamesy Rampart z roku 1990. Projekt Atari Games se dá považovat za jednoho z prvních předchůdců takzvaných tower defense (nebo rovněž tower defence) titulů. Koncept s bráněním základny a umisťováním různých kanónů nebo jiných zbraní se v herní produkci v devadesátých letech dále objevoval spíše sporadicky. Přesto prvky z něj nalezneme hned v několika legendárních RTS – například Starcraft, Age of Empires II a WarCraft III.

Pravý boom bránění základem stavbou různých věžiček zažilo až na začátku 21. století s rozvojem flashovek. Vznikly známé tituly jako Flash Element TD, Bloons Tower Defense 2 nebo Pixelshocks Tower Defence, které „věžovky“, jak jim čeští hráči přezdívají, přenesly do podvědomí mnoha lidí. Žánr si získal velkou popularitu a vysloužil si své pevné místo na herním nebi.

Speciální kategorii věžovkám vyhradil například herní server FreeBee, na němž se podílím. V současnosti obsahuje téměř stovku zajímavých titulů. Začněme offline hrami ke stažení, z nichž zaujme hlavně kousek CASTLE TD. Ten dokonce patří k nejstahovanějším na celém serveru vůbec. Z flashových titulů vám vřele doporučuji ďábelsky obtížnou sérii Stalingrad z druhé světové války - Stalingrad a Stalingrad 2. Milovníci fantasy pak ocení Duels defense nebo Lord of War. Poetové se určitě rádi střetnou s horami nemrtvých v Zombie Tower Defense 5. Pokud ještě nemáte svého favorita, bude nejlepší pořádně prozkoumat všechny věžovky, co FreeBee nabízí. Většina jich stojí za pozornost. Dejte ale dobrý pozor – jsou mimořádně chytlavé!

Diablo 3 – důvod znovu začít pařit?

Komerční hry mě již několik let až na několik krátkých epizodek (třeba Tropico) úspěšně míjejí. Výhledově však vidím dvě zajímavá RPGčka, která by mě mohla z pařanské letargie
probudit.

Prvním z nich je Fallout 3. U jeho předchozích dílů, jež vyšly jako příloha Levelu, jsem strávil skutečně moře času a dodnes na ně vzpomínám. Brahmini, procházky po rozlehlém postapokalyptickém světě, úžasný výběr zbraní, spousta postav a nezapomenutelný černý humor – to bylo to, co se mi na prvních „falloutech“ líbilo nejvíce. Rozsáhlé preview třetího dílu, který by na slávu svých předchůdců mohl navázat, čtěte třeba na Bonuswebu.

Podobně na mě působí i před několika dny ohlášené pokračování legendární série Diablo. Jedničku jsem dohrál jen jednou, teprve dvojka mě totálně okouzlila. Třetí díl vypadá podle videí dokonale. Koukněte na ně v preview opět na Bonuswebu nebo na Doupěti

Vrátí se opět zlaté herní časy? :-)

Doom na živo?

Každý milovník počítačových her si jistě rád vzpomene na staré časy, kdy byl jedním z hlavních hitů akční Doom. Je tak příjemné si tuto legendu občas připomenout i v jiném podání. Tentokrát humorně - live v jednom pražském gymnáziu. :-)

Boxhead - geniální flashovka

Občas se mi podaří skvěle pobavit u nějaké té flashové hry. Série Boxhead je skvělým příkladem povedeného kousku. Její poslední díl si můžete zahrát na Freegame - Boxhead The Zombie Wars. Pokud milujete gamesky sálající neskutečnou hratelností, pak neváhejte! Doporučuji. :-)

Geniální věžovka - Defender!

Po pohodové věžovce s balónky, u které jsem strávil něco přes hodinu času, jsem se poohlídl po další pařbičce. Defender, jenž si můžete zahrát zde, mě dostal ještě víc! Na výběr je hned z několika levelů plných fantasy postav, všechny jsou ale lehce hratelné. Až na úroveň nazvanou Green Acres, jež vyniká neuvěřitelnou náročností. Můj rekord je zatím 30. kolo z padesáti a dál to prostě nejde. Bude někdo úspěšnější?

Knytt Stories - tahle pecka vás nesmí minout

Nedávno jsem na FreeGame přesáhl již dvě stovky recenzí (počítáno včetně kraťoučkých nášupovek). Možná nejlepší gameska, jakou jsem zde měl možnost recenzovat, se mi do rukou dostala až minulý týden. Nifflasův projekt Knytt Stories mě doslova přisál k monitoru na hodně dlouho. Jak napsal někdo v diskuzi pod článkem, více než o arkádovou hru se jedná o umělecké dílo. Pod to se klidně podepíšu. Stáhněte, rozjímejte, obdivujte!