Marrakův blog: Jak jsem zíral na lva

Ten pohled asi do smrti nezapomenu. Splnil se mi totiž malý sen. Uvidět lva v divočině. Dvě samice a asi pět mláďat přitom od našeho džípu dělilo zhruba padesát metrů. I tak jsem byl ale ohromen a říkal si, co by se asi stalo, kdyby se lví rodinka rozeběhla k nám..

Pokud jste byli na safari třeba ve velkých parcích v Tanzánii nebo Keni, asi vám shledání se lvy nepřijde tak zajímavé. V národním parku Akagera ve Rwandě jde ale o netradiční událost, která překvapila i našeho místního řidiče. Lvi totiž byli v Akageře vyhubeni během genocidy, kdy se park kvůli příchodu uprchlíků zmenšil na polovinu. K návratu králů zvířat došlo až v roce 2015, když bylo díky úsilí společnosti African Parks dovezeno pět samic a dva samci z Jihoafrické republiky.

V Akageře se lvům daří dobře, a tak se jejich počet za dva roky více než zdvojnásobil. Jenže i tak není šance, že je v rozlehlém parku uvidíte, příliš velká. Podobně jako lvi byli na začátku roku 2017 do Akagery navráceni i nosorožci dvourozí, ty jsme při naší výpravě v červnu 2017 bohužel nepotkali.

Díky návratu původních druhů se Akagera může chlubit tím, že jí znovu obývá mytická “big five”. Tedy slon, lev, leopard, buvol, nosorožec. Z této velké pětky jsme nemohli pozorovat pouze nosorožce a leoparda. Pojďme si ovšem naší cestu na rwandské safari zopakovat pěkně popořádku. Na dvoudenní výlet do Akagery jsme z pronajatého domu v hlavním městě Kigali chtěli vyrazit v úterý brzy ráno, abychom ve 100 kilometrů vzdáleném parku strávili co nejvíce času. Cestování se navíc ve Rwandě může protáhnout - silnice zde sice jsou v dobrém stavu, jenže se neustále kroutí kopci a také je mnohdy lemují davy lidí, takže není možné jet rychle.

Jedeme na safari!
Odjezd je původně naplánován na sedmou, jenže nakonec na řidiče džípu pronajatého za 400 dolarů musíme čekat a vyjíždíme až v devět. Pro Evropana velmi ležérní plánování a trochu jiné vnímání času nás po deseti dnech v Africe už vůbec nepřekvapí. Řidič je ale velmi příjemný a řídí bezpečně, což ve Rwandě není zrovna pravidlem.

Slon se nechce hnout

Zhruba za dvě a půl hodinky klidné jízdy jsme na hranicích parku, kde kartou platíme vstup a s průvodkyní, která nám bude dělat společnost i další den, prohlížíme kosti různých zvířat. "Akagera se jmenuje podle stejnojmenné řeky. Národní park byl založen už v roce 1934," dozvídáme se například. Průvodkyně také vysvětluje, že zaměstnanci parku jsou nyní trochu smutní, protože několik týdnů před naším příjezdem došlo k úmrtí maďarského ekologa, který se staral o nosorožce.

S ohledem na doporučení z TripAdvisoru si na 16:00 zamlouváme výlet lodí po jezeře Ihema a míříme se ubytovat do nedalekého Akagera Game Lodge. Moc se nezdržujeme a hned jedeme k jezeru. Cestu k vodě nám znenadání zablokuje slon. "Nedá se nic dělat, musíme čekat. Je to nebezpečné. Slon na nás může i zaútočit," říká nám náš řidič a moje představy o slonech jako mírumilovných zvířatech berou za své.

Slon v klidu nabírá chobotem písek, ochlazuje se a naše společnost ho vůbec nevzrušuje. Sbíhají se k nám i paviáni a o zábavu je postaráno. Zprvu se nám takováhle blokáda zamlouvá, ovšem po půlhodince už začínáme být trochu nervózní, protože chceme stihnout výlet lodí. Naštěstí slon zmizí v křoví a my můžeme pokračovat.

Najdi krokodýla

Projížďka lodí po jezeře Ihema
Na projížďce budeme se sympatickým průvodcem pouze dva. "Koukejte se, ptejte se a já vám budu vyprávět. Teď jedeme k ostrůvku, kde bývají krokodýli," říká nadšeně Theogen a zrychluje zánovní člun. Po chvilce už ve změti klád dalekohledem hledáme krokodýlí mláďátko a k tomu pozorujeme spoustu různých ptáků.

Theogen je velký znalec a dokáže ptáky odlišit. Pro člověka, který je rád, že pozná sýkorku a kosa, něco neuvěřitelného. V Akageře se dá pozorovat více než pět set různých druhů ptáků a patří tak k nejpestřejším místům pro bird watching v celé Africe.

Africké husy

Nějaký fešák na projížďce

Za chvíli Theogen opět nastartuje loď a za jízdy nám ukazuje, na kterém břehu je Tanzánie. My ovšem míříme na opačné pobřeží, kam rádi chodí hroši. Jsou tam i teď a my musíme zpomalit a dávat pozor, abychom se s nimi náhodou nesrazili. O kousek dál se osvěžuje také slon. Podle natrženého ucha zjistíme, že je to stejný slon, který nám před hodinou zablokoval cestu. Měl žízeň, a tak si to s přestávkami mašíroval k vodě.

Theogen je přátelský, svěří se nám, že moc rád fotí a publikuje na Instagramu a my mu na oplátku slibujeme, že ho budeme sledovat. Hodinka na vodě tedy uplyne jako nic a my se spokojení vracíme zpátky k hotelu Akagera Game Lodge.

Bacha, hroch!

Hodně ptáků

Slon, co se rád osvěžuje na cestě

Akagera Game Lodge

Kuře je ve Rwandě drahé

"Zamykejte si dveře od balkónu," upozorňují nás na recepci na možné krádeže. Paviáni jsou chytří a ví, kudy se dostat do pokoje. Následuje koupačka v hotelovém bazénku, západ slunce a příjemná večeře. Dáváme si rwandskou pizzu a kuře. V hotelu i restauraci vše funguje naprosto bez problémů, což nás po trochu váznoucí komunikaci přes email mile překvapuje.

Hotel je na začátku sezóny poloprázdný, potkáváme akorát tři skupinky Američanů a dva Němce. Po přelidněném Kigali je velmi fajn užívat si chvíle klidu a místo davů lidí pozorovat zvířata. Pokoj má navíc skvělou královskou postel a dechberoucí výhled z balkónu, takže si chvíle zde velmi užíváme.

Bazének u Akagera Game Lodge

Ach ty panorámata!
Druhý den vstáváme už před šestou, abychom viděli východ slunce nad jezerem Ihema. Ještě ospalí otevíráme dveře pokoje a hned nás překvapuje pavián, který se s obnaženou zadnicí producíruje na chodbě. Snídáme, sledujeme vycházející slunko a i já úplně zapomínám, že v Čechách mám touhle dobou hlubokou půlnoc. Nemůžeme se ale dlouho kochat, čeká nás celodenní game drive.

Projížďce po safari se říká game drive, protože nemáte žádnou záruku, koho zrovna uvidíte. Záleží jen na rozmarech zvířat, schopnostech průvodce a vašem štěstí. Od hotelu Game Lodge vyjíždíme v sedm ráno, nedaleko nabereme průvodkyni, jejíž služby stojí 40 dolarů na den, a míříme vstříc dobrodružství.

Tenhle pavián nás po ránu hodně překvapil

Východ slunce nad jezerem Ihema

Zebra crossing

Celodenní game drive!
Zprvu toho moc nevidíme, naši pozornost poutají především různobarevné kusy dřeva s nějakou síťkou. "Tohle láká mouchy tse tse. Nemusíte se jich bát, spavou nemoc tady nemají. Jejich štípnutí je ale dost nepříjemné," vysvětluje průvodkyně a my brzy sami zjistíme, jak jsou mouchy tse tse otravné, takže okna od džípu raději zavíráme. Za chvíli ale už potkáváme zebry, buvoly, antilopy nebo divoká prasata, a to nás občas přinutí stáhnout okénko.

Mapka národního parku

Cestou máme dost času pokecat s řidičem i průvodkyní. Ukazujeme jim třeba zasněženou Vysočinu. "Jak v takové zimě můžete žít," diví se. Z Rwandy jsou totiž zvyklí na stálou denní teplotu kolem 25 stupňů Celsia. Průvodkyně se hodně zajímá i o naše zvířata - třeba o divokou zvěř. "V lesích je hodně jelenů, srnek a divočáků. Někde žijí i medvědi, vlci nebo rys," vysvětlujeme a trochu závidíme africkou rozmanitost, co se týče velkých zvířat. Průvodkyni pak ukazuju video ze zoologické zahrady ve Wroclawi, kde jsem asi metr od žirafy. Ta je hodně překvapená: "Nikdy jsem takhle blízko u žirafy nebyla. Normálně se bojí."

Mezitím míříme k dalšímu jezeru, kam rádi chodí hroši. Pár jich sledujeme, jenže ve vodě z nich čouhá pouze malý kousek. Zajímavější je tak orel jasnohlasý (African Fish Eagle), který nedaleko číhá na stromě. Král zdejšího vzdušného prostoru působí vskutku majestátně, přitom je asi jediným ptákem, kterého po projížďce na lodi dokážeme poznat.

Hroší zátoka

S tím, jak se vzdalujeme jezerům a mokřadům, se krajina mění. Z jižní části parku míříme na sever, kde jsou savany a jejich typičtí obyvatelé jako žirafy, buvoly nebo zebry. Nechybí ani obrovská stáda zdejších antilop - impal. Prostě takové malé Serengeti. A pak vidíme už v úvodu zmíněné lvy, kteří jsou asi tím největším zážitkem z celé Akagery. Následuje zastávka na planině, odkud je krásný rozhled a kde si bezpečně můžeme sníst svačinku. A taky dojít na malou, což lze kvůli hadům a jiným nebezpečným tvorům jen na vyhrazených místech.

V dálce je žirafa!

Za chvíli zde zastaví další džíp, jenž je jedním z mála aut, které v parku za celý den potkáme. Posádka k nám míří, a tak čekáme, že spolu jako muzungové prohodíme pár slov. Jenže osazenstvo druhého vozu není úplně ve formě. "Nemáte nějaké léky na nevolnost z cesty," ptají se. Nepomůžeme, protože u sebe máme jen černé uhlí na průjem. Ten o pár dní dříve trápil zase nás.

K severnímu výjezdu z parku už je to z téhle zastávky jen pár kilometrů, jenže ty nám ještě protahují žirafy, které si to několikrát mašírují přes vyježděnou cestu. Vůbec to nevadí, žirafy mám totiž opravdu rád, a tak je můžu neustále fotit. Cesta už ale končí a my opouštíme národní park. Místo žiraf cestu občas zahrazují jen pasáčci dobytka, ovcí nebo koz. Jsou asi tři hodiny odpoledne a my míříme zpátky do Kigali. Tyhle dva dny stály za to.