Všechny cesty se topí v nevyrovnanosti

Píše se rok 1882. Divoký západ je místem, kde na vás nebezpečí číhá na každém rohu. Na cestě za zlatem můžete narazit na nebezpečné bandity, v hospodě se zase každou chvíli semele třeskutá rvačka a když už laškujete se sympatickou kovbojkou v přírodě, zasyčí poblíž jedovatý chřestýš. V Arizoně prostě Všechny cesty vedou do hrobu.

Pasáčkovi ovcí Albertovi (Seth MacFarlane) se v tomto prostředí nelíbí a jediné, co ho v neklidné oblasti drží, je jeho krásná přítelkyně (Amanda Seyfried). Tu mu však jednoho dne přebere bohatý majitel knírárny Foy (Neil Patrick Harris). Nesmělý a zároveň výřečný Albert propadá zoufalství a snaží se svou milou získat zpátky.

Jedinou Albertovou nadějí, jak bejvalku vybojovat zpět, je ostrá pistolnice Anna (Charlize Theron), která se v městečku zjeví v tu pravou chvíli, aby mu do žil vlila alespoň trochu potřebného sebevědomí. Albert dokonce svého soka vyzve na střelecký souboj – jenže věc má zásadní háček, Albert netrefí snad ani slona. Všechno se ještě víc zkomplikuje ve chvíli, kdy hlavní hrdina zjistí, že Anna je manželkou obávaného bandity Clinche (Liam Neeson), jehož parta terorizuje okolí.

Děj je roztažený téměř do dvou hodin, a tak zbyla spousta času na řadu výplňových událostí, jako je třeba příjezd pouti, návštěva indiánů nebo hospodská tancovačka. Světlé momenty a dobré a občas nekorektní vtipy (střílení černoušků na střelnici, silně věřící prostitutka, Albertovi blázniví rodiče...) se bohužel střídají s nudnými chvílemi nebo nepovedenými gagy, které jsou tu a tam dokonce odpuzující.

Buranský a fekální humor s hektolitry moči a klobouky plnými hoven mi neseděl nikdy a myslím, že se jej dostatečně nabažili i fanoušci různých střelených teenagerských komedií, na něž tvůrci do velké míry cílí. Rozhodně jej pak neocení milovníci westernů, kteří by na Všechny cesty vedou do hrobu mohli zajít z nostalgie po tomto dnes pohříchu opomíjeném žánru.

Seth MacFarlane, jenž je známý díky seriálu Family Guy nebo úspěšnému Méďovi, má na víc. A to jak z herecké stránky, tak z té produkční. Jeho postava mouly v plejádě známých jmen baví snad nejméně, zastiňuje ji jak daleko zábavnější Barney z HIMYM coby jeho rival, tak Charlize Theron jako sličná pistolnice. Seth MacFarlane by nad sebou potřeboval pevnou ruku i v případě produkce – některé části by určitě bylo lepší vystříhat. Nelze mu však upřít zručnost při práci s westernovým prostředím, které podporuje dobrá kamera, a skvělé nastolení správné atmosféry.

Všechny cesty vedou do hrobu tak jsou silně nevyrovnaným filmem, který přinese nejen úsměvy a smích, ale i zívání a pocity trapnosti. Škoda.

Vítejte v KLDR!

Do kin se blíží snímek Vitejte v KLDR!, na který se velmi těším. Sám bych se do této výspy komunismu jednou rád podíval. Dokument Lindy Jablonské ze země Velkého Vůdce Kima slibuje zajímavý zážitek. Zatím se můžete podívat na stránky a potěšit se trailerem. Do našich biografů dílo vstoupí 26. února 2009.

U mě dobrý – pohodová letní komedie

Návrat k retrokomedii se Janu Hřebejkovi vcelku vydařil. Snímek nazvaný podle nezapomenutelné hlášky jednoho z hlavních hrdinů „U mě dobrý“ si na nic nehraje a baví. A to je pro povedenou komedii nejdůležitější.

Děj je zasazen do divokých devadesátých let minulého století, do doby prvních krůčků naší čerstvě vybojované demokracie. Hřebejk tak opustil rozporuplně přijaté snímky ze současnosti (Kráska v nesnázích, Medvídek) a vrhl se zpět do minulosti. Znovu navázal na spolupráci se spisovatelem Petrem Šabachem a scenáristou Petrem Jarchovským a k trojici snímků ze socialismu (Šakalí léta, Pelíšky a Pupendo) přidal kousek z raného kapitalismu.

Film se točí kolem partičky úplně obyčejných kamarádů scházejících se v jedné zapadlé krčmě kdesi v zahrádkářské kolonii v pražské Libni. Hřebejk zpočátku průběžně v jednotlivých střípcích popisuje životní osudy jednotlivých postav. Ty přes velkou známost protagonistů mají možná až překvapivě co říct. Bohužel některé dostanou zbytečně málo prostoru a jejich role je nastíněna jen v kraťoučkých epizodách.

V hospůdce točí pivo rebel z minulého režimu Jiří Schmitzer. Do kůže oděný bývalý vězeň poslouchající legendární plastiky bydlí na hausbótu společně se synem – rebelem – a jeho přítelkyní, která si libuje v ranních koupelích v rouše Evině (Mario Kubaš a Magdalena Zelenková). Nakonec se ani on neudrží a vykutáleného synátora podpoří v boji proti modernímu zlu – nadnárodní síti fastfoodů McDonald’s. „My jsme měli jako nepřítele komunisty, a co mají oni? Mletý maso,“ dodá k tomu bigbíťák. Ženský element zastupuje jeho partnerka Lenka Vlasáková. Když do zapadlé hospůdky vstoupí jako prodavačka kosmetiky a pánům nabídne úžasnou pastu na zuby nebo ještě lepší šampon, mile překvapí a ve své roli potěší. Obzvlášť když se později promění v prostitutku.

Z dalších charismatických postaviček vyniká nepoučitelný alkoholik a zlodějíček Vladimír Javorský. Naopak v desetníčkovém mariáši si nejvíce libuje nesmělý prosťáček Miroslav Vladyka. Jeho grimasy a gesta mu snad každý uvěří. Sympatie publika si navíc získá, když si přivydělává na svatbách jako falešný kominík. Následně ho všichni musí politovat, protože takto těžce vydělané peníze, jež chtěl utratit za první dovolenou u moře se svou milou, hloupě ztratí při hraní skořápek v jedné pražské tržnici. Poté přichází na pomoc vysloužilý kouzelník Bolek Polívka. Ten bryskně vymyslí bláznivý plán, jak získat peníze zpět a svého důvěřivého kamaráda z nepříjemné životní situace zachránit.

Pohodovou letní atmosféru navozenou i díky příjemné hudbě a vynikající práci kamery tak střídá akčnější zápletka – spiklenecká skořápková akce libeňských parťáků, do níž se svým dílem zapojí celá skupinka štamgastů. Z obyčejné partičky se rázem stává partička neobyčejná. Hlavní roli v ní představuje hochštapler Bolek Polívka. V převleku za bohatého milovníka starožitností se zdánlivě vydá trochu provětrat svou naditou peněženku. Následující část ve stylu slavného Podrazu je ještě lepší než úvodní. Rozhodně se budete velmi těšit, jak celá akce dopadne. Překvapí i některé neočekávané zvraty a kouzelnické umění Polívky. Ten dokáže zapálit i obyčejnou vodu a žertovat ve velmi vypjatých chvílích.

Na některých divácích bohužel bude znát zklamání z toho, že autor tentokrát nedokázal natočit plynulý a ucelený snímek. Někdo by něco ubral, jiný zase přidal. Místo toho nám Hřebejk, který si na konci snímku bohužel neodpustí ani obligátní zamávání, vlastně představil dva mini filmy v jednom, z nichž u každého ještě něco málo k superlativům chybí. Škoda. Přesto se U mě dobrý rozhodně zařadí k našim nejlepším filmům tohoto roku. Dovede totiž pobavit a nejednou vykouzlit úsměv na tvářích diváka. Dobrý je ve školní hantýrce za tří. Já však uděluji krásnou dvojku.

Hodnocení: 75 %

Hrají: Bolek Polívka, Jiří Schmitzer, Petr Forman, Miroslav Vladyka, Josef Somr, Lenka Vlasáková, Adam Mišík, Vladimír Javorský, Mario Kubaš, Simona Babčáková, Boris Hybner

Režie: Jan Hřebejk
Scénář : Petr Jarchovský
Kamera : Jan Malíř
Střih : Vladimír Barák
Zvuk : Michal Holubec
Hudba : Norbi Kovacs
Výprava : Milan Býček
Kostýmy : Katarína Bieliková

Václav

Povedených českých filmů je v poslední době jako šafránu. Nejnovější dílo Jiřího Vejdělka spolupracujícího se scenáristou Markem Epsteinem nazvané podle jména hlavního hrdiny jednoduše Václav ale špatný obraz několika nepříliš vydařených českých kousků předcházejícího období napravuje. Jde o první film ze zamýšlené série několika hraných projektů podle případů prezidentských milostí, od různých autorů i režisérů. Avšak téma milosti se objevuje až na úplném konci tohoto snímku.

Václav Vingl je lehce retardovaný vesnický chlapík, jenž žije již mnoho let společně se svou milovanou maminkou v jedné zapadlé české vesničce. Její obyvatelé včetně jeho bratra ho vidí jako typického blázna, který dělá samé problémy, z ostatních má srandu a je pro klid na vsi přítěží. Jen málokdo ho však bere i jako citlivého a vnímavého chlapíka. Celý příběh je souhrnem spousty lumpáren ústřední postavy, jež stále gradují. Dojdou až do bodu, kdy už je nelze přejít pouhým mávnutím ruky či díky pochopení a revanši místního starosty. Na pozadí se však postupně odehrává i silnější úvaha o lidské bytosti a jejím postavení v silně nechápající a nepříliš tolerantní společnosti. Záměrně se nedozvídáme, kdy přesně se děj odehrává, kulisy jsou ale zasazeny kamsi do počátků devadesátých letech. Kontrast komunistických retro prvků s těmi kapitalistickými je velmi patrný i díky častým vzpomínkám Václava na svého otce (výtečného reprezentačního střelce) a určité zaostalosti zmiňované výsky.

Roli cvoka v podání trojnásobné držitele Českého lva Ivana Trojana se autoři snažili odlišit od populárního Otíka z kultovní Vesničky, avšak srovnání v očích diváků se rozhodně nevyhne. Jeho postava působí povětšinou velmi věrohodně a Trojan se úspěšně drží zavedené linie. Bohužel, najdou se i slabší chvilky, především pak vstupy Václavova otce a jejich společné rozmluvy. Tu a tam se totiž zjeví jako duch, aby Václavovi napověděl, co má podniknout. Tyto scénky vcelku zbytečně narušují jinak dobré tempo svižně plynoucího filmu. Absolutně bezchybný výkon v roli matky podala Emília Vašáryová, jež si rozhodně řekla o některé z ocenění. Její maminka je vnímavá, svého Vaška má skutečně ráda a je jedna z mála těch, kteří mu dovedou doopravdy porozumět. Z jejího projevu jde vyčíst mnoho emocí, při jejichž ventilování zanechá silný dojem. V dalších rolích zaujme třeba Jiří Lábus představující starostu a předsedu zemědělského družstva zároveň, povedené je i představení Václavova životem zhrzeného bratra Františka v podání Jana Budaře. Ten s „nepovedeným“ bratříčkem celý život zápasí o přízeň, což vyvrcholí až vzájemnou nevraživostí a konečným zápasem.

Václav je dobrý snímek, jenž na vás rozhodně svým způsobem zapůsobí. Atmosféru, kdy se budete těšit, koho choromyslný šílenec svým ztřeštěným nápadem zase přivede do úzkých, podtrhuje výtečná hudba Jana P. Muchowa. Solidní je i práce kamery Jakuba Šimůnka. Kultovní postava, na níž by se chodilo opravdu masově, se z retardovaného Václava asi nestane, nepochybně ale zaujme a své diváky si najde. Jiří Vejdělek tak po ROMingu natočil další povedený film, který k humoru přidává i pověstný citový podtext. Dostanete, co si přejete - ať už se chcete smát či si odnést silný emocionální zážitek a o díle přemýšlet. Jak by řekl Václav: „Všecko bude. Všecko.“


Hodnocení: 80%

Václav, ČR 2007. Scénář Marek Epstein a Jiří Vejdělek, režie Jiří Vejdělek, kamera Jakub Šimůnek, hrají Ivan Trojan, Emília Vašáryová, Jan Budař, Jiří Lábus, Soňa Norisová a další. 97 minut, distribuce Pragofilm, SPI.