Václav

Povedených českých filmů je v poslední době jako šafránu. Nejnovější dílo Jiřího Vejdělka spolupracujícího se scenáristou Markem Epsteinem nazvané podle jména hlavního hrdiny jednoduše Václav ale špatný obraz několika nepříliš vydařených českých kousků předcházejícího období napravuje. Jde o první film ze zamýšlené série několika hraných projektů podle případů prezidentských milostí, od různých autorů i režisérů. Avšak téma milosti se objevuje až na úplném konci tohoto snímku.

Václav Vingl je lehce retardovaný vesnický chlapík, jenž žije již mnoho let společně se svou milovanou maminkou v jedné zapadlé české vesničce. Její obyvatelé včetně jeho bratra ho vidí jako typického blázna, který dělá samé problémy, z ostatních má srandu a je pro klid na vsi přítěží. Jen málokdo ho však bere i jako citlivého a vnímavého chlapíka. Celý příběh je souhrnem spousty lumpáren ústřední postavy, jež stále gradují. Dojdou až do bodu, kdy už je nelze přejít pouhým mávnutím ruky či díky pochopení a revanši místního starosty. Na pozadí se však postupně odehrává i silnější úvaha o lidské bytosti a jejím postavení v silně nechápající a nepříliš tolerantní společnosti. Záměrně se nedozvídáme, kdy přesně se děj odehrává, kulisy jsou ale zasazeny kamsi do počátků devadesátých letech. Kontrast komunistických retro prvků s těmi kapitalistickými je velmi patrný i díky častým vzpomínkám Václava na svého otce (výtečného reprezentačního střelce) a určité zaostalosti zmiňované výsky.

Roli cvoka v podání trojnásobné držitele Českého lva Ivana Trojana se autoři snažili odlišit od populárního Otíka z kultovní Vesničky, avšak srovnání v očích diváků se rozhodně nevyhne. Jeho postava působí povětšinou velmi věrohodně a Trojan se úspěšně drží zavedené linie. Bohužel, najdou se i slabší chvilky, především pak vstupy Václavova otce a jejich společné rozmluvy. Tu a tam se totiž zjeví jako duch, aby Václavovi napověděl, co má podniknout. Tyto scénky vcelku zbytečně narušují jinak dobré tempo svižně plynoucího filmu. Absolutně bezchybný výkon v roli matky podala Emília Vašáryová, jež si rozhodně řekla o některé z ocenění. Její maminka je vnímavá, svého Vaška má skutečně ráda a je jedna z mála těch, kteří mu dovedou doopravdy porozumět. Z jejího projevu jde vyčíst mnoho emocí, při jejichž ventilování zanechá silný dojem. V dalších rolích zaujme třeba Jiří Lábus představující starostu a předsedu zemědělského družstva zároveň, povedené je i představení Václavova životem zhrzeného bratra Františka v podání Jana Budaře. Ten s „nepovedeným“ bratříčkem celý život zápasí o přízeň, což vyvrcholí až vzájemnou nevraživostí a konečným zápasem.

Václav je dobrý snímek, jenž na vás rozhodně svým způsobem zapůsobí. Atmosféru, kdy se budete těšit, koho choromyslný šílenec svým ztřeštěným nápadem zase přivede do úzkých, podtrhuje výtečná hudba Jana P. Muchowa. Solidní je i práce kamery Jakuba Šimůnka. Kultovní postava, na níž by se chodilo opravdu masově, se z retardovaného Václava asi nestane, nepochybně ale zaujme a své diváky si najde. Jiří Vejdělek tak po ROMingu natočil další povedený film, který k humoru přidává i pověstný citový podtext. Dostanete, co si přejete - ať už se chcete smát či si odnést silný emocionální zážitek a o díle přemýšlet. Jak by řekl Václav: „Všecko bude. Všecko.“


Hodnocení: 80%

Václav, ČR 2007. Scénář Marek Epstein a Jiří Vejdělek, režie Jiří Vejdělek, kamera Jakub Šimůnek, hrají Ivan Trojan, Emília Vašáryová, Jan Budař, Jiří Lábus, Soňa Norisová a další. 97 minut, distribuce Pragofilm, SPI.