Mafiáni, fanoušci a média

Už hodně dlouho si majitelé Slavie zahrávají s osudem nejstaršího českého klubu. Vše dospělo až do stádia, kdy se nejvěrnější slávističtí fanoušci pokusili v přestávce semifinále domácího poháru zlynčovat zástupce majitele. Hozením několika piv na generálního ředitele a snahou o vniknutí do útrob stadionu dali "neznámým" jasný vzkaz: "Plivat do tváře si nenecháme."


Synot Tip Aréna, kde je nyní Slavia pouze v nájmu, ve čtvrtek zažila horké chvíle. Místo radosti z krásných sportovních chvil se zde odehrály bitvy s policií. Některá média viníka situace brzy našla a to u slávistických fanoušků. Miroslav Platil totiž v MF Dnes prohlásil, že šlo o cílenou a režijně ošetřenou akci fotbalových výtržníků. Bývalý kamarádíček Petra Macha by si ale měl prvně zamést před vlastním prahem. Co s klubem sám za 10 měsíců své činnosti dokázal? Pro koho vůbec pracuje a čeho vlastně mimo neustálého mlžení a povídání o tom, jak to se Slavii myslí dobře, docílil?

Skutečné viníky celé situace je třeba hledat jinde než u zoufalých fanoušků. V řadách mafiánů, kteří klub dlouhodobě a cíleně vedou k zániku. V osobě usvědčeného zločince Petra Sisáka, jenž za vytunelování litoměřických fondů od soudu odešel bez trestu. V řadách kravaťáků kšeftujících s tradicemi.

Kdo dnes ještě může věřit slovům generálního ředitele Slavie, který už měsíce opakuje stále to samé, tedy "vše je na dobré cestě"? Kdo důvěřuje společnosti Natland, že je pro Slavii záchranou? Proč se novináři nepokusí zjistit, kdo za společností registrovanou na Kypru stojí? S čím kapitálem nakládá? Proč slavní reportéři MF Dnes nerozpletou pozadí celé situace ve Vršovicích, v níž se angažuje společnost Key Investment, stamilióny svázaná s několika pražskými radnicemi? Že by se to někomu nehodilo?

Namísto zásadních otázek se sobotní MF Dnes obsáhle zabývá kriminalizací vniknutí tisíce zoufalých fanoušků na hrací plochu. Namísto odpovědí na skutečné problémy spolu s bezpečnostním manažerem svazu řeší, že pár mladíků s radikálním názorem prokoplo sklo VIP sekce a utrhlo záchodová prkýnka. Filip Saiver žádá nový zákon o fotbalovém násilí, ví však to, že v posledních letech byli všichni zranění na českých stadionech jen z rukou policie nebo pořadatelů?

Noviny zoufají, že hráči nemohou vyhrát pohár a dostat se tak do Evropy. Uvědomuje si list, že by bankrotující klub bez licence ani evropské poháry hrát nemohl? Kdy česká média v čele s "nejserióznějším deníkem v Česku" konečně pochopí, že opravdové problémy, které trápí nejstarší český klub, potažmo celý český fotbal, mají úplně jinou příčinu než obyčejné fanoušky, kteří fotbal milují?

Hospoda

Každou neděli od sedmi večer TV Nova vysílá další reprízu oblíbeného seriálu Hospoda. Tento 25minutový sitcom o 52 dílech zažil premiéru už v roce 1996, kdy vznikl jako jeden z prvních vlastních projektů Novy. Ta pro jeho realizaci využila scénář Jiřího Drejnara, k natáčení pak přizvala známého režiséra Jaroslava Dudka, jenž proslul třeba režií Nemocnice na kraji města nebo dalších úspěšných seriálů a divadelních her. Tentokrát nevytvořil žádný umělecký skvost, pouze seriál s maximálním zaměřením na vtip a pohodové prostředí.

Producenty je třeba pochválit za výběr postav, v mnoha charakterech různých sociálních skupin se jistě najde mnohý pravidelný návštěvník restauračních zařízení. U pěnivého moku se v cenové čtyřce v barrandovských ateliérech setkávali nejrůznější štamgasti. Od obyčejného kotelníka Babuly Bronislava Poloczka, který je schopný vypit třicet piv za den, přes živnostníka Vencu Nováka Ladislava Potměšila, advokáta v podání Jana Kanyzy, až po psychiatra a městského radního Jiřího Menzela. Každý v hospůdce hledá to své, někdo potřebuje jen nasát svou denní pivní dávku, jiný miluje atmosféru a studuje místní rozmanité charaktery. Hospodě šéfuje pohodový výčepní Petr Nárožný, tu a tam se zjeví kuchař Kachna (Josef Dvořák) schopný uvařit klidně psa. Jediným záporákem v tomto vydařeném schématu je vlezlý pan domácí, jenž neustále sekýruje a ostatní mu tak připravují různé škodolibé akce. Luxusní herecké obsazení doplňuje také spousta známých hostů, kteří se tu a tam v seriálu mihli. V Hospodě se tak krátce objevil například Marek Eben, Jiří Pomeje nebo Miroslav Moravec. Všichni byli vítaným oživením.

Typové skvělým postavám scénář nabídl běžné hospodské příběhy ze života, jednou tak štamgasti řeší nefunkčnost pípy, podruhé zase návštěvu potulného vynálezce, jindy se do hospody zatoulá zájezd fotbalových fanoušků. Žádné velké nápady, žádné exteriéry, prostě česká knajpa a její typická atmosféra. Divák si skutečně může připadat, jako by v ní sám seděl. Kvalita jednotlivých dílů seriálu kolísá s tématem. Vedle nezapomenutelných scén se tak najdou i poněkud hlušší místa, kdy se přes plytké opilecké řeči lze pobavit snad jen harmonikou a pomyšlením na zlatavý mok. I to ale velkému množství diváků Novy stačí k příjemně strávenému večeru. Hospoda dodnes patří k tomu nejlepšímu, co novácká produkce vytvořila.

Politická střelnice aneb Konečně bez cenzury

Zuzana Bubílková tvořila společně s Miroslavem Šimkem sehranou dvojici politických satiriků. S oblíbeným cyklem S politiky netančím od poloviny devadesátých let duo bavilo diváky České televize, se třetím tisiciletím se pak oba přemístili na Novu, kde pořad trhal rekordy ve sledovanosti. Po smrti Miroslava Šimka v roce 2004 se úspěšná dvojice bohužel rozpadla, Bubílková sama vysoce nastavenou laťku neudržela a pořad tak časem musel skončit. O novou reinkarnaci a slavný návrat se od ledna loňského roku Zuzana Bubílková pokouší na TV Barrandov v cyklu Politická střelnice aneb Konečně bez cenzury. Na obrazovkách této mladé televize se půlhodinový pořad objevuje každý pátek od 21:45.

Jen těžko si však lze představit nudnější náplň pátečního večera než sledování tohoto snažení o vtipnou politickou satiru. "Bubu" s odchodem Miroslava Šimka ztratila veškeré kouzlo, její glosy politických událostí se potácí v nánosech nudy a trapnosti. Ta tam je inteligentní nádech humoru. Pokud už divák vydrží pištivý hlas moderátorky bez ztráty sluchu, vyslechne si mnoho pokusů o vtip a o jemnou ironii. Bubílková doslova pálí jednu hlášku za druhou, bohužel z jejich úst pobaví tak jeden vtip ze sta. Vrcholem posledního dílu byla snaha o imitaci Miloše Zemana, kterou by snad Bubílkové nevěřil ani její největší fanoušek. Umělý sitcomový smích pouštěný po těchto perlách je pak spíše k pláči. Politická střelnice se odehrává v nevýrazném studiu. Není se co divit, diváci by v divadle show takovéto úrovně asi jen tak nerozdýchali.

Potenciál zachránit půlhodinové vysílání mají rozhovory s pozvanými osobnostmi. Moderátorka se k nim od mdlého papundeklového pultíku přesune na pohodlný gauč, zásadně zpomalí zběsilé tempo řeči a klidně rozmlouvá s hosty. Třeba Petra Paroubková z posledního vysílání jistě dokáže diváka rozesmát, rozhodně tak ale neučíní prohlášením, že vydělává více než svůj manžel, který je u ní neplaceným nájemníkem. Ve výsledku tak na zatím posledním dílu tohoto formátu pobavila snad jen anketa s občany, kdy někteří oslovení připomněli, že nikdo není dokonalý.

Politická střelnice je tak jen ubohou kopií populárního satirického pořadu S politiky netančím. Zuzaně Bubílkové popřejme snad jen brzký odchod do komediálního důchodu.

Předvolební Hyde Park

Česká televize vedle Otázek Václava Moravce připravila k letošním volbám několik dalších předvolebních speciálů jinak tradičních pořadů. Jedním z nich je Hyde Park. Tento interaktivní diskuzní formát běží od ledna každý všední den po osmé hodině večer na ČT24. V dubnu a květnu jej místo obyčejných hostů postupně navštíví lídrové všech šestadvaceti stran kandidujících do Poslanecké sněmovny.

Ti se namísto svých politických protivníků střetnou přímo s voliči. Hyde Park je totiž zaměřen na konfrontaci hostů s diváky. Ti se jich mohou ptát prostřednictvím internetu, SMS zpráv, telefonu, videohovorů či přes sociální sítě, jako jsou Twitter a Facebook. Reportéři také vyjíždí s přenosovým vozem přímo do některého města, kde se může několik lidí zeptat přes kameru. Česká televize si tak konečně plně uvědomila potenciál moderních technologií, diváci jsou v Hyde Parku skutečnou součástí veřejnoprávní televize a směřování pořadu je maximálně v jejich režii. Pohotoví moderátoři Daniel Takáč a Pavlína Kvapilová tok diváckých dotazů pouze vhodně usměrňují , otázky případně doplňují do kontextu a v případě nutnosti krotí hosta.

V prvních dvou předvolebních dílech, kterých se zúčastnil předseda Občanů.cz Petr Havlík a Milan Hamerský, lídr strany Liberálové.cz, se stalo něco neuvěřitelného. Politici klidně mluvili k věci a poctivě zodpovídali všetečné otázky diváků. Obecné fráze omezili na minimum, a tak padesátiminutovka vysílání utekla jako voda, až by si pořad zasloužil větší časovou dotaci. Jaký rozdíl oproti Otázkám Václava Moravce, kde se diskutující neustále potácejí v mlácení prázdné slámy, divák má z vysílání téměř nulový výstup informací a nic konkrétního by se nedozvěděl, ani kdyby Otázky trvaly 24 hodin.

Pravá zkouška ohněm ale předvolební Hyde Park čeká až s příchodem zkušených politických matadorů. Prvním na řadu je dnes Vojtěch Filip z KSČM. Nechme se překvapit, zda tento formát dokáže přinutit i jej ke konkrétnější politické diskuzi.

Hvězdy na cestách - cestování s celebritami

Zhruba před měsícem přišla TV Barrandov s novým cestopisným cyklem Hvězdy na cestách . Každé pondělí po deváté hodině večer na obrazovce této mladé digitální televize představují české celebrity různá zajímavá světová místa. Diváci se dosud mohli ponořit do tajů Svatého Mořice, Vídně, Mnichova, Benátek a zatím naposledy také do Madridu ve Španělsku. Vysíláním provází příjemný komentátor Ondřej Hejma, přímo na obrazovce se ale neukazuje. Tam dostávají prostor různé známé české osobnosti.

Právě jejich účast je tím hlavním, co téměř půlhodinový pořad producenta Mirka Jansy a režiséra Vojtěcha Nouzáka odlišuje od konkurenčních projektů. Celebrity jsou v každém dílu jiné. Obvykle se objevuje někdo se speciálním vztahem k danému místu. Hlavním městem Španělska provázela herečka Yvetta Blanarovičová a fotbalista Tomáš Ujfaluši ze zdejšího Atlética Madrid. Diváci se tak s bývalým kapitánem české reprezentace mohli podívat na místní fotbalové stadiony, stejně jako do vyhlášených restaurací a barů plných lahodných specialitek. Krátce se dostalo i na památky a španělskou kulturu. Producenti se snaží zaměřit spíše na méně známé pamětihodnosti a ukázat netradiční místa. Oproti pořadu Na cestě, jenž ve stejnou dobu běží na České televizi, v sedmnáctidílném cyklu TV Barrandov dostávají daleko menší prostor místní obyvatelé. Jasný je záměr tvůrců vše směřovat spíše k lifestylovému formátu a využít osobnost různých celebrit, a tak pořad co nejvíce odlehčit a cestování oživit.

Úspěch každého dílu spočívá ve výběru vhodných průvodců. Ne vždy se ale úplně povede. Stejně tomu bylo i u zatím posledního Madridu. Některé výstupy Yvetty Blanarovičové zde nakonec vyzněly spíše křečovitě a její snaha o humor až trapně. Naopak fotbalista Ujfaluši příjemně překvapil, nepokoušel se o show a raději se zaměřil na perličky ze svého působení v madridském klubu. Udělal dobře a stal se příjemným společníkem. Snad bude podobných zábavných průvodců, kteří se místo sebeprezentace a trapných pokusů o vtip raději soustředí na představení daného místa, v dalších pokračováních cyklu více.

Pro milovníka cestopisů tak nastává v pondělí večer příjemná volba. Je už jen na konkrétních preferencích diváka, zda zvolí raději trošku odbornější čistě-cestovatelský přístup ČT v pořadu Na cestě, nebo dá přednost barrandovskému maximálně odlehčenému lifestylovému modelu putování po světě s nejrůznějšími českými hvězdami.

Den D

Úterní večer je od deseti hodin na prvním programu České televize vyhrazen investiční reality show Den D. Formát pořadu vznikl v roce 2001 v Japonsku, o čtyři roky později se objevil také ve Velké Británii, kde byl jako Dragon´s Den na BBC2 velmi úspěšný a dočkal se hned šesti řad. V březnu roku 2009 se show dostala na veřejnoprávní obrazovku také do České republiky, kde momentálně běží druhá třináctidílná řada a v přípravě brněnského studia je již třetí. Moderátorem čtyřiceti pěti minutového vysílání je známý rozhlasový zpravodaj Jan Pokorný, sám je ale na obrazovce vidět minimálně. Hlavní prostor totiž správně dostávají účinkující na obou stranách pomyslné barikády.

V zašlé tovární hale sedí pět investorů, před které předstupují lidé s různými nápady a snaží se protřelé multimilionáře zaujmout tak, aby jim pomohli rozjet jejich projekt. Odměnou za vloženou investici ve výši 200 tisíc až 1,5 milionu korun nabízí procentuální podíl ve vznikajícím byznysu. Formát pořadu je jednoduchý, pokaždé ale nabídne úplně jiné situace právě díky nejrůznějším postavám, které prezentují někdy více, jindy méně bláznivé nápady. V posledním díle tak vystoupil například pán snažící se proniknout na trh s bylinkovými žvýkačkami, dvojice nabízející zabezpečené plachty na přívěsy kamionů a také kouzelník Aleš, jenž si postupně zlomil vaz, snědl a schroupal sklo a na závěr si propíchl tvář jehlou. I přes jeho oživující vystoupení hraničící se sebepoškozováním si ale přízeň investorů získala pouze energická mladá dáma s projektem policových oken. Ta totiž ukázala velké charisma, energii a touhu po úspěchu, čímž dokázala zaujmout

Základem úspěchu formátu byl vedle mnoha zajímavých vynálezců také dobrý výběr investorů. Česká režie vsadila spíše na méně známé tváře, které si své jmění musely sami vybudovat. Zároveň ale stále touží po dalším úspěchu a rozmnožení svého konta. Dvě ženy a tři muži působí dosti přísným dojmem, často až sarkasticky komentují vystoupení účinkujících. Nejdrsnějším investorem je bezesporu Michael Rostock – Poplar. Pod palbou jeho nepříjemných otázek uspěje jen málokterý účastník, milionář navíc působí dosti arogantně a nebojí se říct svůj názor. Ani ostatní investoři s příkrými soudy nezůstávají pozadu, všichni mají své vlastní osobité charisma a dávají ho patřičně najevo. Jejich štiplavý humor dodává vysílání potřebné kouzlo.

Dalším z klíčů k úspěchu Dne D je zájem ostatních médií. Ta totiž o osudech vystupujících snílků ráda informují, a tak dělají tvůrcům pořadu další reklamu. Rozhodně je zajímavé sledovat vývoj projektů i potom, co se ve vysílání mihly. Často nakonec paradoxně uspějí ti, které investoři odmítli.

Jediný problém tohoto televizního formátu vidím ve střihu. Prezentace projektů před investory ve skutečnosti trvá klidně kolem hodiny, v televizi se ale musí vejít maximálně do deseti minut, a tak se občas stane, že kvůli malému prostoru nejsou některé projekty uspokojivě vysvětleny. Přes občasné nejasnosti Den D ze záplavy tupých reality show okupujících současný český televizní
trh jednoznačně vyčnívá. Nabízí inspiraci pro všechny snílky, zajímavé a charismatické osobnosti na obou stranách a štiplavý humor – proto má úspěch a baví.

Otázky Václava Moravce - předvolební speciál - Vysočina

Václav Moravec každou středu večer od devíti hodin uvádí speciální předvolební vydání svých Otázek. Týden co týden objíždí se svým týmem krajská města České republiky, kde v různých sálech organizuje diskuze krajských lídrů vybraných politických stran. Počet diskutujících politiků je proměnlivý, zúčastnit se totiž mohou všechny strany, které v regionu přesáhnou pětiprocentní hranici v průzkumech veřejného mínění organizovaných Českou televizí u dvou nezávislých agentur.

V Otázkách z Vysočiny se 10. března představilo hned 7 lídrů. A právě vyšší počet diskutujících, než bývá v podobných pořadech zvykem, je vzhledem k pouze hodinu a třicet pět minut dlouhé stopáži první a zásadní kámen úrazu. Jednotlivým politikům je určeno velmi málo času, navíc se málokdy najde straník, jenž by se určený čas nepokusil zaplnit naučenými frázemi a líbivými klišé. Moderátor formátu Václava Moravce by mohl do řeči diskutujícím skákat častěji a v případě zbytečného žvanění jim brát slovo. Jak skutečně chtějí politici řešit dané problémy se divák mnohdy vůbec nedozví.

Právě velká rozvleklost a slabá časová dotace vysílání souvisí i s výběrem témat diskuze. Kupříkladu na Vysočině se tak celý pořad zaměřil pouze na zemědělství, které je samozřejmě pro tento region typické. Mnozí diváci by se ale rozhodně rádi dozvěděli také o názorech politiků na další palčivé problémy sužující tento kraj. Stačí zmínit pouze dálnici D1, zimní pneumatiky a údržbu silnic. V kontrastu s podceněním prostoru pro jednotlivá témata a kandidáty je místo, jaké vždy dostává sociolog z výzkumné agentury, který opakuje pro aktivnější zájemce o politiku stará známá sociologická moudra o voličích a nepřináší prakticky nic nového.

Zajímavým zážitkem je vždy pohled do publika. To se povětšinou nechová příliš důstojně. Napětí v sále atmosférou připomíná spíše prestižní fotbalové derby dvou sousedních vesniček. Partajníci si do sálů berou i šály a transparenty, avšak obtěžují zejména svými zvukovými projevy. Třeba bučení velmi ruší jednotlivé kandidáty a divák u televize je tak nemusí ani slyšet, aby si udělal obrázek sám. To hlavní, kvůli čemu by publikum v sále mělo být, tedy pro kladení dotazů, zůstává opět vzhledem k délce vysílání nenaplněno. V Jihlavě zazněla pouze jedna otázka z publika. Minimálně polovina přítomných politiků na ní navíc nedokázala smysluplně odpovědět. Větší prostor k dotazům naopak dostávají různé osobnosti z kraje. Jejich pozvání se jeví jako dobrý nápad, avšak i místní celebrity by si mohly své otázky lépe připravit a rychleji je přednést.

Celkové vyznění speciálních předvolebních Otázek je vždy pevně spjato s přítomnými politiky a dalšími hosty. Je však jasné, že Česká televize vzhledem k počtu hostů hrubě podcenila délku pořadu a udělala několik dalších drobných chyb. Celkový dojem ze středečních politických večerů je tak pro oko náročnějšího diváka přinejlepším rozpačitý. Obzvláště mizerný byl pak v případě Vysočiny, kdy si nešťastný koncesionář z celé debaty odnesl hlavně to, kdo z politiků v mládí přeházel nejvíce hnoje.

Tower Defense – hry co mě baví

Jak zjednodušit často složitý koncept realtime strategických her, aby byl ještě akčnější a rychlejší? Připravme nepřátelům cestičku a nechme je po skupinách proudit na základnu hráče, který se musí bránit. Prostě nechme obléhat hráčovu základnu! Takhle možná přemýšleli autoři gamesy Rampart z roku 1990. Projekt Atari Games se dá považovat za jednoho z prvních předchůdců takzvaných tower defense (nebo rovněž tower defence) titulů. Koncept s bráněním základny a umisťováním různých kanónů nebo jiných zbraní se v herní produkci v devadesátých letech dále objevoval spíše sporadicky. Přesto prvky z něj nalezneme hned v několika legendárních RTS – například Starcraft, Age of Empires II a WarCraft III.

Pravý boom bránění základem stavbou různých věžiček zažilo až na začátku 21. století s rozvojem flashovek. Vznikly známé tituly jako Flash Element TD, Bloons Tower Defense 2 nebo Pixelshocks Tower Defence, které „věžovky“, jak jim čeští hráči přezdívají, přenesly do podvědomí mnoha lidí. Žánr si získal velkou popularitu a vysloužil si své pevné místo na herním nebi.

Speciální kategorii věžovkám vyhradil například herní server FreeBee, na němž se podílím. V současnosti obsahuje téměř stovku zajímavých titulů. Začněme offline hrami ke stažení, z nichž zaujme hlavně kousek CASTLE TD. Ten dokonce patří k nejstahovanějším na celém serveru vůbec. Z flashových titulů vám vřele doporučuji ďábelsky obtížnou sérii Stalingrad z druhé světové války - Stalingrad a Stalingrad 2. Milovníci fantasy pak ocení Duels defense nebo Lord of War. Poetové se určitě rádi střetnou s horami nemrtvých v Zombie Tower Defense 5. Pokud ještě nemáte svého favorita, bude nejlepší pořádně prozkoumat všechny věžovky, co FreeBee nabízí. Většina jich stojí za pozornost. Dejte ale dobrý pozor – jsou mimořádně chytlavé!