Voyant aneb zanalyzujte si svůj text

V rámci kurzu Digital Humanities, který na Studiích nových médií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy učí Josef Šlerka, se nejvíce těším na představení různých zajímavých a praktických nástrojů, jež můžeme snadno využít i v běžném životě. Jeden z nich byl představen hned na první hodině, která byla pomocí Google Hangouts vysílána online.

Voyant je snadno přístupný webový nástroj pro analýzu textů, který přehledně zobrazuje počet slov, počet unikátních slov a vybírá nejčastěji použitá slova a míru jejich užití napříč textem. Díky grafickým nástrojům, jako jsou wordcloudy nebo grafy, je Voyant velmi přehledný a v provedené analýze se lze rychle zorientovat.

Nástroj tak můžeme využít například pro analýzu různých knih. Při přednášce byla zmíněna Válka s mloky od Karla Čapka. Díky Voyantu lze snadno zjistit, že slovo mlok se v první třetině textu vůbec nevyskytuje. Voyant je ale možné využít nejen pro zkoumání děl klasiků, ale i pro zdokonalování vlastních textů. Během několika vteřin totiž lze snadno odhalit, zda se často neopakují některá slova, nebo zda nejsou použita blízko za sebou, což čtenáře může rušit.
P.S. Tohle je wordcloud tohoto textu bez editace. Teď už vidím, že slovo "snadno" bych měl nějak nahradit :-)

České televize? Drahý přežitek...

Česká televize se díky historickému vývoji stala pevně etablovanou součástí naší mediální krajiny. Její roli ve společnosti definuje zákon, a tak je cíl jejího zřízení pevně daný. Úkolem naší veřejnoprávní televize a jejího zpravodajství je podle zákona 483/1991 Sb. především poskytovat kvalitní a objektivní informace, které slouží k naplňování demokratických, sociálních a kulturních potřeb společnosti.

Program by měl poskytovat objektivní, ověřené, ve svém celku vyvážené a všestranné informace, a to pro všechny skupiny obyvatel se zřetelem na svobodu jejich náboženské víry a přesvědčení, kulturu, etnický nebo národnostní původ, národní totožnost, sociální původ, věk nebo pohlaví tak, aby tyto programy a pořady odrážely rozmanitost názorů a politických, náboženských, filozofických a uměleckých směrů. Cílem je posílit vzájemné porozumění a toleranci a podporovat soudržnost pluralitní společnosti. Česká televize také má rozvíjet kulturní identitu obyvatel České republiky, tedy včetně příslušníků národnostních nebo etnických menšin.

Co je to objektivita?

Zákonodárcům se tak podařilo vytvořit zdánlivě jasnou definici poslání České televize. Jenže definice se skutečně jeví jasně jen zdánlivě, její slova si totiž každý může vyložit jinak. Povšimněme si termínu kvalitní a objektivní informace a zamysleme se, jaké by zprávy naplňující tyto pojmy měly být. Nepochybně každý přineseme různý pohled podle našeho vnímání světa a dosavadních zkušeností. Někteří mediální teoretici dokonce tvrdí, že nelze dosáhnout úplné objektivity.

Kupříkladu Barbora Osvaldová, vedoucí katedry žurnalistiky na FSV UK, ve své práci píše: Zpravodajství nemůže být čistě neutrální proces, protože není v lidských silách zbavit se jisté tendenčnosti a zaujetí. A je jedno, zda autor ke skutečnosti přistupuje s nejlepšími úmysly nebo dokonce snahou pomoci. I s nejlepším předsevzetím (nebo právě s ním) lze s fakty manipulovat. Proto teoretici i mnozí novináři docházejí k názoru, že absolutní objektivnosti nelze dosáhnout, jelikož už sám výběr skutečností, které mají být sděleny, je proces neobjektivní.¹ Může pak veřejnoprávní zpravodajství vůbec naplňovat zákon?

Objektivita zpravodajství pochopitelně je častým tématem při diskuzích o úloze České televize ve společnosti. Řada lidí považuje některé zpravodajské pořady za to nejkvalitnější, co lze v této zemi konzumovat. Jiní odborníci jsou ale kritičtí a označují za ČT za aktivistické medium, které je proevropské, ekologistické, multikulturistické a genderistické. Příznivci malých politických stran si zase často stěžují na jejich ignoraci, která vede k nízkým volebním ziskům. Na přehlížení si několikrát stěžovala i KSČM. Také současný prezident republiky Českou televizi kritizuje.

Z aktuálních událostí je nutné zmínit příznivce takzvané Holešovské výzvy (a dalších podobných uskupení), kteří upozorňují, že je televize ve zpravodajství přehlíží nebo o nich informuje nedostatečně. Ti nejradikálnější kritici pak dokonce před budovou televize na Kavčích horách několikrát demonstrovali. Otázka objektivity zpravodajství tak rozděluje veřejnost.

I já osobně se domnívám, že Česká televize o některých událostech neinformuje tak, jak by měla. Problémem je i řazení zpráv v relacích a ignorování některých témat. Nemyslím si ale, že by tak zaměstnanci veřejnoprávní instituce činili záměrně. Prostě jen pracují podle svých nejlepších schopností, podle svého pohledu na věc. Vždyť celkové vyznění reportáží mohou ovlivnit už jen některé jazykové prvky a formulace slov. Kupříkladu i Jakubem Železným zmiňovaná nekritičnost některých redaktorů ke státním složkám a především pak k policii. Někteří zpravodajové tak tvrzení policejních mluvčích pokládají za pravdu a vůbec jej nepodrobují kritice. Sám jsem byl jako fotbalový fanoušek několikrát svědkem jasných policejních selhání, které následně tiskový mluvčí lživě přešel (např. mlácení fotbalového fanouška na derby).

Ze státního se dojí nejlépe

Další otázkou pak je, zda má vůbec smysl fungování instituce, která vzbuzuje takové kontroverze a své poslání ani zcela plnit nemůže. Provoz České televize navíc je financován z kapes občanů, a to často nedobrovolně. Vždyť jeho platba popírá osobní svobodu každého z nás! Takzvaný koncesionářský poplatek (momentálně 135 Kč) je totiž fakticky majetkovou daní, daní z vlastnictví televizního přijímače. I lidé, kteří Českou televizi nesledují, ji musí financovat a nemohou se tak rozhodnout, zda o program mají zájem. Proč nemají možnost volby?

I v případě České televize pak platí pravidlo, že státem financovaná instituce se zajištěním příjmem nehospodaří efektivně a zdroji plýtvá. Televize je kolos s ročním rozpočtem téměř 7 miliard korun a 2 800 zaměstnanci, kteří dokonce i sami někteří zaměstnanci označují za polosocialistický moloch. Pokud by se Česká televize zbavila části nutných příjmů a musela by se přizpůsobit trhu, nepochybně by ji to donutilo k efektivnějšímu hospodaření.

Navíc nejde pouze o otázku zpravodajství, Česká televize také vysílá různé estrády nebo komerční sport a další pořady, které na veřejnoprávní službě nemají co dělat. Ušetřeme tak svoje kapsy a zrušme koncesionářský poplatek. Ať si za veřejnoprávní službu a její zpravodajství platí ten, kdo o ni má zájem. Ostatní si v 21. století snadno zajistí dostatek informací z jiných zdrojů.

Videodojmy z jarní návštěvy Benátek

V dubnu jsem se konečně vydal do italských Benátek. Počasí přálo, a tak jsem si užil procházku nádherným historickým městem plným holubů a lodí, což reflektují i má videa :-)

Mafiáni, fanoušci a média

Už hodně dlouho si majitelé Slavie zahrávají s osudem nejstaršího českého klubu. Vše dospělo až do stádia, kdy se nejvěrnější slávističtí fanoušci pokusili v přestávce semifinále domácího poháru zlynčovat zástupce majitele. Hozením několika piv na generálního ředitele a snahou o vniknutí do útrob stadionu dali "neznámým" jasný vzkaz: "Plivat do tváře si nenecháme."


Synot Tip Aréna, kde je nyní Slavia pouze v nájmu, ve čtvrtek zažila horké chvíle. Místo radosti z krásných sportovních chvil se zde odehrály bitvy s policií. Některá média viníka situace brzy našla a to u slávistických fanoušků. Miroslav Platil totiž v MF Dnes prohlásil, že šlo o cílenou a režijně ošetřenou akci fotbalových výtržníků. Bývalý kamarádíček Petra Macha by si ale měl prvně zamést před vlastním prahem. Co s klubem sám za 10 měsíců své činnosti dokázal? Pro koho vůbec pracuje a čeho vlastně mimo neustálého mlžení a povídání o tom, jak to se Slavii myslí dobře, docílil?

Skutečné viníky celé situace je třeba hledat jinde než u zoufalých fanoušků. V řadách mafiánů, kteří klub dlouhodobě a cíleně vedou k zániku. V osobě usvědčeného zločince Petra Sisáka, jenž za vytunelování litoměřických fondů od soudu odešel bez trestu. V řadách kravaťáků kšeftujících s tradicemi.

Kdo dnes ještě může věřit slovům generálního ředitele Slavie, který už měsíce opakuje stále to samé, tedy "vše je na dobré cestě"? Kdo důvěřuje společnosti Natland, že je pro Slavii záchranou? Proč se novináři nepokusí zjistit, kdo za společností registrovanou na Kypru stojí? S čím kapitálem nakládá? Proč slavní reportéři MF Dnes nerozpletou pozadí celé situace ve Vršovicích, v níž se angažuje společnost Key Investment, stamilióny svázaná s několika pražskými radnicemi? Že by se to někomu nehodilo?

Namísto zásadních otázek se sobotní MF Dnes obsáhle zabývá kriminalizací vniknutí tisíce zoufalých fanoušků na hrací plochu. Namísto odpovědí na skutečné problémy spolu s bezpečnostním manažerem svazu řeší, že pár mladíků s radikálním názorem prokoplo sklo VIP sekce a utrhlo záchodová prkýnka. Filip Saiver žádá nový zákon o fotbalovém násilí, ví však to, že v posledních letech byli všichni zranění na českých stadionech jen z rukou policie nebo pořadatelů?

Noviny zoufají, že hráči nemohou vyhrát pohár a dostat se tak do Evropy. Uvědomuje si list, že by bankrotující klub bez licence ani evropské poháry hrát nemohl? Kdy česká média v čele s "nejserióznějším deníkem v Česku" konečně pochopí, že opravdové problémy, které trápí nejstarší český klub, potažmo celý český fotbal, mají úplně jinou příčinu než obyčejné fanoušky, kteří fotbal milují?

Hospoda

Každou neděli od sedmi večer TV Nova vysílá další reprízu oblíbeného seriálu Hospoda. Tento 25minutový sitcom o 52 dílech zažil premiéru už v roce 1996, kdy vznikl jako jeden z prvních vlastních projektů Novy. Ta pro jeho realizaci využila scénář Jiřího Drejnara, k natáčení pak přizvala známého režiséra Jaroslava Dudka, jenž proslul třeba režií Nemocnice na kraji města nebo dalších úspěšných seriálů a divadelních her. Tentokrát nevytvořil žádný umělecký skvost, pouze seriál s maximálním zaměřením na vtip a pohodové prostředí.

Producenty je třeba pochválit za výběr postav, v mnoha charakterech různých sociálních skupin se jistě najde mnohý pravidelný návštěvník restauračních zařízení. U pěnivého moku se v cenové čtyřce v barrandovských ateliérech setkávali nejrůznější štamgasti. Od obyčejného kotelníka Babuly Bronislava Poloczka, který je schopný vypit třicet piv za den, přes živnostníka Vencu Nováka Ladislava Potměšila, advokáta v podání Jana Kanyzy, až po psychiatra a městského radního Jiřího Menzela. Každý v hospůdce hledá to své, někdo potřebuje jen nasát svou denní pivní dávku, jiný miluje atmosféru a studuje místní rozmanité charaktery. Hospodě šéfuje pohodový výčepní Petr Nárožný, tu a tam se zjeví kuchař Kachna (Josef Dvořák) schopný uvařit klidně psa. Jediným záporákem v tomto vydařeném schématu je vlezlý pan domácí, jenž neustále sekýruje a ostatní mu tak připravují různé škodolibé akce. Luxusní herecké obsazení doplňuje také spousta známých hostů, kteří se tu a tam v seriálu mihli. V Hospodě se tak krátce objevil například Marek Eben, Jiří Pomeje nebo Miroslav Moravec. Všichni byli vítaným oživením.

Typové skvělým postavám scénář nabídl běžné hospodské příběhy ze života, jednou tak štamgasti řeší nefunkčnost pípy, podruhé zase návštěvu potulného vynálezce, jindy se do hospody zatoulá zájezd fotbalových fanoušků. Žádné velké nápady, žádné exteriéry, prostě česká knajpa a její typická atmosféra. Divák si skutečně může připadat, jako by v ní sám seděl. Kvalita jednotlivých dílů seriálu kolísá s tématem. Vedle nezapomenutelných scén se tak najdou i poněkud hlušší místa, kdy se přes plytké opilecké řeči lze pobavit snad jen harmonikou a pomyšlením na zlatavý mok. I to ale velkému množství diváků Novy stačí k příjemně strávenému večeru. Hospoda dodnes patří k tomu nejlepšímu, co novácká produkce vytvořila.

Politická střelnice aneb Konečně bez cenzury

Zuzana Bubílková tvořila společně s Miroslavem Šimkem sehranou dvojici politických satiriků. S oblíbeným cyklem S politiky netančím od poloviny devadesátých let duo bavilo diváky České televize, se třetím tisiciletím se pak oba přemístili na Novu, kde pořad trhal rekordy ve sledovanosti. Po smrti Miroslava Šimka v roce 2004 se úspěšná dvojice bohužel rozpadla, Bubílková sama vysoce nastavenou laťku neudržela a pořad tak časem musel skončit. O novou reinkarnaci a slavný návrat se od ledna loňského roku Zuzana Bubílková pokouší na TV Barrandov v cyklu Politická střelnice aneb Konečně bez cenzury. Na obrazovkách této mladé televize se půlhodinový pořad objevuje každý pátek od 21:45.

Jen těžko si však lze představit nudnější náplň pátečního večera než sledování tohoto snažení o vtipnou politickou satiru. "Bubu" s odchodem Miroslava Šimka ztratila veškeré kouzlo, její glosy politických událostí se potácí v nánosech nudy a trapnosti. Ta tam je inteligentní nádech humoru. Pokud už divák vydrží pištivý hlas moderátorky bez ztráty sluchu, vyslechne si mnoho pokusů o vtip a o jemnou ironii. Bubílková doslova pálí jednu hlášku za druhou, bohužel z jejich úst pobaví tak jeden vtip ze sta. Vrcholem posledního dílu byla snaha o imitaci Miloše Zemana, kterou by snad Bubílkové nevěřil ani její největší fanoušek. Umělý sitcomový smích pouštěný po těchto perlách je pak spíše k pláči. Politická střelnice se odehrává v nevýrazném studiu. Není se co divit, diváci by v divadle show takovéto úrovně asi jen tak nerozdýchali.

Potenciál zachránit půlhodinové vysílání mají rozhovory s pozvanými osobnostmi. Moderátorka se k nim od mdlého papundeklového pultíku přesune na pohodlný gauč, zásadně zpomalí zběsilé tempo řeči a klidně rozmlouvá s hosty. Třeba Petra Paroubková z posledního vysílání jistě dokáže diváka rozesmát, rozhodně tak ale neučíní prohlášením, že vydělává více než svůj manžel, který je u ní neplaceným nájemníkem. Ve výsledku tak na zatím posledním dílu tohoto formátu pobavila snad jen anketa s občany, kdy někteří oslovení připomněli, že nikdo není dokonalý.

Politická střelnice je tak jen ubohou kopií populárního satirického pořadu S politiky netančím. Zuzaně Bubílkové popřejme snad jen brzký odchod do komediálního důchodu.

Předvolební Hyde Park

Česká televize vedle Otázek Václava Moravce připravila k letošním volbám několik dalších předvolebních speciálů jinak tradičních pořadů. Jedním z nich je Hyde Park. Tento interaktivní diskuzní formát běží od ledna každý všední den po osmé hodině večer na ČT24. V dubnu a květnu jej místo obyčejných hostů postupně navštíví lídrové všech šestadvaceti stran kandidujících do Poslanecké sněmovny.

Ti se namísto svých politických protivníků střetnou přímo s voliči. Hyde Park je totiž zaměřen na konfrontaci hostů s diváky. Ti se jich mohou ptát prostřednictvím internetu, SMS zpráv, telefonu, videohovorů či přes sociální sítě, jako jsou Twitter a Facebook. Reportéři také vyjíždí s přenosovým vozem přímo do některého města, kde se může několik lidí zeptat přes kameru. Česká televize si tak konečně plně uvědomila potenciál moderních technologií, diváci jsou v Hyde Parku skutečnou součástí veřejnoprávní televize a směřování pořadu je maximálně v jejich režii. Pohotoví moderátoři Daniel Takáč a Pavlína Kvapilová tok diváckých dotazů pouze vhodně usměrňují , otázky případně doplňují do kontextu a v případě nutnosti krotí hosta.

V prvních dvou předvolebních dílech, kterých se zúčastnil předseda Občanů.cz Petr Havlík a Milan Hamerský, lídr strany Liberálové.cz, se stalo něco neuvěřitelného. Politici klidně mluvili k věci a poctivě zodpovídali všetečné otázky diváků. Obecné fráze omezili na minimum, a tak padesátiminutovka vysílání utekla jako voda, až by si pořad zasloužil větší časovou dotaci. Jaký rozdíl oproti Otázkám Václava Moravce, kde se diskutující neustále potácejí v mlácení prázdné slámy, divák má z vysílání téměř nulový výstup informací a nic konkrétního by se nedozvěděl, ani kdyby Otázky trvaly 24 hodin.

Pravá zkouška ohněm ale předvolební Hyde Park čeká až s příchodem zkušených politických matadorů. Prvním na řadu je dnes Vojtěch Filip z KSČM. Nechme se překvapit, zda tento formát dokáže přinutit i jej ke konkrétnější politické diskuzi.

Hvězdy na cestách - cestování s celebritami

Zhruba před měsícem přišla TV Barrandov s novým cestopisným cyklem Hvězdy na cestách . Každé pondělí po deváté hodině večer na obrazovce této mladé digitální televize představují české celebrity různá zajímavá světová místa. Diváci se dosud mohli ponořit do tajů Svatého Mořice, Vídně, Mnichova, Benátek a zatím naposledy také do Madridu ve Španělsku. Vysíláním provází příjemný komentátor Ondřej Hejma, přímo na obrazovce se ale neukazuje. Tam dostávají prostor různé známé české osobnosti.

Právě jejich účast je tím hlavním, co téměř půlhodinový pořad producenta Mirka Jansy a režiséra Vojtěcha Nouzáka odlišuje od konkurenčních projektů. Celebrity jsou v každém dílu jiné. Obvykle se objevuje někdo se speciálním vztahem k danému místu. Hlavním městem Španělska provázela herečka Yvetta Blanarovičová a fotbalista Tomáš Ujfaluši ze zdejšího Atlética Madrid. Diváci se tak s bývalým kapitánem české reprezentace mohli podívat na místní fotbalové stadiony, stejně jako do vyhlášených restaurací a barů plných lahodných specialitek. Krátce se dostalo i na památky a španělskou kulturu. Producenti se snaží zaměřit spíše na méně známé pamětihodnosti a ukázat netradiční místa. Oproti pořadu Na cestě, jenž ve stejnou dobu běží na České televizi, v sedmnáctidílném cyklu TV Barrandov dostávají daleko menší prostor místní obyvatelé. Jasný je záměr tvůrců vše směřovat spíše k lifestylovému formátu a využít osobnost různých celebrit, a tak pořad co nejvíce odlehčit a cestování oživit.

Úspěch každého dílu spočívá ve výběru vhodných průvodců. Ne vždy se ale úplně povede. Stejně tomu bylo i u zatím posledního Madridu. Některé výstupy Yvetty Blanarovičové zde nakonec vyzněly spíše křečovitě a její snaha o humor až trapně. Naopak fotbalista Ujfaluši příjemně překvapil, nepokoušel se o show a raději se zaměřil na perličky ze svého působení v madridském klubu. Udělal dobře a stal se příjemným společníkem. Snad bude podobných zábavných průvodců, kteří se místo sebeprezentace a trapných pokusů o vtip raději soustředí na představení daného místa, v dalších pokračováních cyklu více.

Pro milovníka cestopisů tak nastává v pondělí večer příjemná volba. Je už jen na konkrétních preferencích diváka, zda zvolí raději trošku odbornější čistě-cestovatelský přístup ČT v pořadu Na cestě, nebo dá přednost barrandovskému maximálně odlehčenému lifestylovému modelu putování po světě s nejrůznějšími českými hvězdami.